Světový vývoj / Co nás čeká v roce 2011 a 2012
Co nás čeká v roce 2011 a 2012
(10. března 2011)
Tento článek z března 2011 lze stále považovat za aktuální. I když se některé události naštěstí trochu odložily, jsou před veřejností politiky a hlavními zpravodajskými médii úzkostlivě utajovány, překrucovány nebo alespoň výrazně zlehčovány. Závažné problémy ve světě se nevyřešily, jen se trochu odložily a nabraly přitom na velikosti a na síle. Rovněž se zvýšil i jejich počet. Podrobnější informace o dění ve světě najdete v částech nazvaných Zprávy ze světa a Světový vývoj.
V době napsání tohoto článku počátkem roku 2011 to vypadalo, že se vývoj ve světě bude ubírat rychlejším tempem. Ale navzdory tomu, že se některé události o něco odložily, svět dál kráčí k propasti…
V tomto článku je shrnut náš pohled na budoucí vývoj na této planetě v průběhu následujících dvou let. Níže popsané události nastanou buď v rozsahu několika týdnů či měsíců od okamžiku jejich spuštění, nebo v tom lepším případě budou rozloženy na dobu kolem jednoho roku. Rozprostření na delší časový úsek by bylo lepší, jelikož by lidem poskytlo více drahocenného času na celkovou přípravu.
Při psaní tohoto článku jsme se snažili o komplexní přístup k záležitostem týkajících se globálního významu. Řešili jsme vztah rychle rostoucí nasycenosti trhů a ekonomické globalizace, velikost předpokládaných zásob ropy, zemního plynu a uhlí, a to včetně poptávky po těchto energetických zdrojích, „monopol“ Číny v oblasti těžby nepostradatelných nerostných surovin potřebných pro výrobu ve většině průmyslových odvětvích, střet hlavních velmocenských zájmů v různých částech světa, ekonomické problémy spojené se stárnutím populace, rostoucí nedostatek pitné vody, skladové zásoby a přepravu surovin, meziproduktů a hotových výrobků mnohdy na značné vzdálenosti, závislost na elektrické energii a výpočetní technice, ekonomické zájmy velkých (mnohdy nadnárodních) společností, boj s takzvaným terorismem, rostoucí zadluženost domácností, měst a států, rozšiřování amerických základen ve světě, oblasti, ve kterých dochází k rozmisťování prvků protivzdušné obrany, a to nejen ze strany USA, NATO, ale i Ruska a Číny, účinnost konvenčních zbraní a zbraní hromadného ničení proti různým cílům apod.
Rozhodně si ale netroufáme tvrdit, že níže popsané události musí nutně nastat v daném časovém období či kdykoli později. Jedná se pouze o zachycení našeho dosavadního poznání převážně z oblasti týkající se globálního vojenského, ekonomického a politického dění. Nikdo není neomylný, a tudíž tento článek doporučujeme brát zejména jako podnět k zamyšlení, a ne jako předem danou jistotu, i když my to za jistotu již několik let bereme.
V tomto článku se zabýváme vysvětlováním pouze některých souvislostí. Tím způsobem je možné podat informace v poměrně stručné podobě. Další vazby najdeme v částech nazvaných Zprávy ze světa a Světový vývoj. Informace jsou zde podány bez „omáčky“. Důvodem je to, že lidé si z velké části zvykli předložené informace spíše jenom přejímat a ne se tolik věnovat čtení mezi řádky.
Obsah
Jak vznikají peníze
Banky si zjednodušeně můžeme rozdělit na centrální a obchodní. Centrální banky jsou v drtivé většině případů spravované státem a mimo jiné se starají i o vydávání peněz v podobě mincí a bankovek. Oproti tomu obchodní banky nevydávají mince a bankovky, ale pouze elektronické peníze. Co se tedy stane s našimi penězi, když do banky uložíme například 100 000 Kč? Obchodní banky mají povinnost tvořit povinné minimální rezervy. Výše těchto rezerv je určena centrální bankou dané země či skupiny zemí. Dále musí tvořit rezervní fond. Se zbytkem peněz mohou nakládat podle svého uvážení. Nejčastěji je používají pro různé investiční akce a pro poskytování půjček. V rámci navýšení povinných minimálních rezerv odvede banka z našeho vkladu do centrální banky například 2 000 Kč a dále řekněme třeba 8 000 Kč do rezervního fondu a případně jiných fondů. Na různé investice, půjčky apod. jí zůstane 90 000 Kč (v praxi to je víc, ale nám se bude lépe počítat s předpokladem, že banka si z každého vkladu ponechá 10 %), což je 90 %. Pak tu máme například pana X, který by potřeboval půjčit od banky 90 000 Kč na motorku. Zajde tedy do banky a po splnění podmínek pro přidělení úvěru dostane požadovanou hotovost. Za tyto peníze koupí od pana Y motorku svých snů. Pan Y ale nechce mít peníze doma zašité v polštáři, a tak si je uloží do banky. Pro zjednodušení předpokládejme, že banka opět použije 10 % na povinné minimální rezervy, rezervní fond a jiné fondy a 81 000 Kč jí zůstane na další půjčky nebo investice. A právě tyto peníze by se náramně hodily panu Z, který by si rád koupil jeden pěkný starý obraz. Zajde tedy do banky a půjčí si těch 81 000 Kč. Následně přijde do starožitnictví a koupí si obraz. Starožitník ale dává tržby do banky, a tudíž bance na účtu přibude 81 000 Kč. Banka zase odebere 10 % na povinné minimální rezervy apod. a na další půjčování jí zůstane 72 900 Kč. Názorněji vše ale ukáže níže uvedený obrázek.
Z našeho vkladu 100 000 Kč dokázala banka jenom v tomto krátkém a velmi zjednodušeném ukázkovém příkladu vytvořit 171 000 Kč (pan Y má vklad 90 000 Kč a starožitník 81 000 Kč) a má ještě 72 900 Kč (81 000 Kč od starožitníka minus 10 %) na další půjčování. A z těchto 243 900 Kč (171 000 Kč + 72 900 Kč) nemá 143 900 Kč žádné krytí. Jsou to prostě peníze vytvořené z „ničeho“. Náš počáteční vklad kryje totiž pouze 100 000 Kč. Tento příklad je oproti realitě samozřejmě velmi zjednodušen, ale pro pochopení fungování obchodních bank by měl být dostačující. Banky zkrátka většinu peněz z vkladů rozpůjčují a předpokládají, že věřitelé nebudou své vklady vybírat najednou. V tomto případě jsme věřiteli banky my (100 000 Kč), pan Y (90 000 Kč) a starožitník (81 000 Kč), a to je celkem 271 000 Kč. Přitom banka má finanční prostředky pouze ve výši povinných minimálních rezerv, rezervního fondu a dalších fondů v celkové výši 27 100 Kč (10 000 Kč + 9 000 Kč + 8 100 Kč) a v pokladně částku 72 900 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Za předpokladu, že by banka půjčila těch 72 900 Kč někomu dalšímu a on by si peníze ponechal z jakéhokoli důvodu doma, potom by měla po ruce pouze částku 27 100 Kč. Z toho vyplývá, že banka by si pro uspokojení věřitelů, kteří by si najednou přišli pro své vklady, musela od centrální banky vypůjčit 243 900 Kč (100 000 Kč + 90 000 Kč + 81 000 Kč – 27 100 Kč) za poměrně vysokou úrokovou míru (předpokládáme, že nebyla dosud uhrazena žádná splátka z poskytnutých půjček a ani nedošlo k připsání úroků z vkladů). To by pro ni mohlo být likvidační. V případě velkých částek by to banku položilo, tedy pokud by jí nepomohl stát či jiný investor. Stát by na pokrytí těchto výdajů zřejmě musel vydat státní cenné papíry, což by vedlo k jeho dalšímu zadlužení.
Vidíme, že podnikání bank je v podstatě dost svérázné. Banky si moc dobře uvědomují, že pokud by si v krátkém časovém intervalu chtěli lidé z jakéhokoli důvodu vybrat své úspory, nedokázaly by všechny věřitele uspokojit. Pokud by podle výše zmíněného příkladu podnikal jednotlivec, vystavil by se zřejmě dříve nebo později trestnímu stíhání pro trestný čin podvodu.
My vnímáme banky jako velmi nestabilní společnosti. Z našeho pohledu může stačit i malá poplašná zpráva, která ani nemusí mít reálný základ, a řada bank může díky panikařícímu davu, snažícímu se vybrat své vklady, skončit v úpadku. V nejhorším případě by mohlo dojít i k požadování okamžitého splacení hypoték, a to i za předpokladu, že jejich splatnost končí třeba až za 10 nebo 20 let.
Dluhy a finanční deriváty
V dnešní době si mnozí lidé nedovedou představit život bez půjčky. Mnohdy jsou již tak zadlužení, že si berou další půjčku nebo půjčky, aby tak mohli splatit jinou půjčku. To je vytloukání klínu klínem. Ale hlavně, že často mají značkové oblečení, nové auto na leasing a jiné podobně důležité věci. Místo toho, aby se právě teď snažili co nejrychleji oddlužit třeba tím, že budou volat známým jen v těch nejnutnějších případech, vypustí zahraniční dovolenou, drahé vánoční dárky, …, si dále vesele půjčují a dluhy často jenom rostou. Ale na dluh se nedá žít věčně. Jednou se dluhy budou muset splatit. Pak přijde banka nebo exekutor a zabaví třeba nemovitost apod.
Jen málo zemí hospodaří s přebytkem, tj. příjmy státu jsou vyšší než veřejné výdaje. Pro krytí schodku státního rozpočtu se nejčastěji využívá vydání státních cenných papírů, které většinou nakupují domácí obchodní banky nebo zahraniční centrální či obchodní banky. Jenže v dnešním světě je stále obtížnější najít bohaté investory, kteří by byli schopni všechny vydané státní cenné papíry hned nakoupit. Až investoři nebudou ochotni nakupovat další státní cenné papíry, nastanou velké problémy. A ta doba je zřejmě již velmi blízko. Většina zemí je již tak zadlužená, že jednoznačně spěje ke státnímu bankrotu. My mezi ně řadíme například i Spojené státy americké a mnohé evropské země. Podrobněji se tomuto problému věnuje například článek Public debt: unsustainable and simply unpayayable (k překladu do češtiny lze využít například překladač společnosti Google).
S celosvětovým ekonomickým vývojem je nerozlučně spojena problematika finančních derivátů. Jedná se o finanční nástroje, které se využívají jak při spekulacích s rizikem plynoucím z určitých nákupů a prodejů, tak při odbourávání rizika u některých finančních operací. Většinou mají podobu smlouvy mezi dvěma stranami. My se jim zde nebudeme věnovat, jenom si k nim řekneme, že v dalším kole finanční krize sehrají významnou úlohu. Bližší informace nalezneme například v článku The REAL Reason Ben Bernanke Leaves a Paperweight on the “Print” Button When His Finger Gets Tired.
Rostoucí zadlužení domácností a států se bude rychle prohlubovat. Finanční trhy se brzy otřesou ve svých základech. Euro a dolar se zhroutí. Která z těchto měn padne dřív, to je v tuto chvíli těžké říct. Vypadá to ale, že euro bude pravděpodobně první. Evropská unie asi dokáže ještě poskytnout půjčku Španělsku (zhruba 500 miliard eur), ale pravděpodobně již ne Itálii (kolem 1 bilionu eur, tj. 1 000 miliard eur). Pokud by Evropská unie našla finanční prostředky na pomoc Itálii, dostala by se až na samotný vrchol svých finančních možností. Samozřejmě zemí potřebujících větší finanční výpomoc je v Evropské unii více. Ve státech nejvíce postižených finančními problémy se budou prohlubovat vnitřní nepokoje. Možná v nich dojde i na přídělový systém a v některých oblastech zřejmě i k vyhlášení stanného práva. A to bude teprve začátek…
A jak se dotkne světa, když nějaká větší země bude ekonomicky na dně? Mnoho výrobků, polotovarů a surovin putuje přes hranice, kde se následně prodává koncovým spotřebitelům či se dále zpracovává. Jakmile finanční krize ukončí aktivity nějaké výrobní firmy, jejíž výrobky jsou těžko nahraditelné, může dojít i k poškození zahraničních výrobců, kteří jsou na výrobě této společnosti závislí. Podobná situace bude panovat i u dovozu do této země. Tamější obyvatelé budou poptávat hlavně zboží a služby, které nutně potřebují, a zahraničním výrobcům a různým distribučním mezičlánkům apod., zaměřeným na poskytování méně potřebného zboží nebo služeb, budou klesat tržby. Bude přibývat nezaměstnaných, dojde ke snižování životní úrovně obyvatelstva, a to nejen v dané zemi. Ceny nemovitostí začnou prudce padat. Zpočátku si budou různí spekulanti mnout ruce, ale později zjistí, že jejich nadšení bylo pouze dočasné. Rovněž investice do zlata, stříbra a umění se později ukážou jako bezpředmětné. Na kurzu Ochrana proti ZHN se mimo jiné zabýváme i tím, do čeho se v dnešní době vyplatí investovat.
Měli bychom mít na paměti, že většina politiků a ekonomů nás do poslední chvíle bude přes média opakovaně informovat o tom, že vše mají pod kontrolou a že vše je a bude v pořádku. Jejich jediným motivem přitom bude zabránit panice mezi lidmi, aby nezačali z bank vybírat své úspory.
Americká protivzdušná obrana
Vývoj ve světě samozřejmě nestačí posuzovat pouze na základě ekonomického pohledu. To by byla naprosto základní chyba. Proto se teď podíváme na vojenské a politické hledisko. Pokračující rozmisťování prvků protivzdušné obrany ze strany USA a NATO vyvolává ve světě velké napětí. Tvrzení, že systém je namířen hlavně proti Íránu, nemá dostatečné logické zdůvodnění. Nebyly dosud předloženy žádné konkrétní důkazy, že se Írán snaží vyrobit jadernou zbraň. To, co se předkládá veřejnosti, jsou lži, stejně jako před útokem na Irák, kdy se mluvilo o důkazech přítomnosti zbraní hromadného ničení na jeho území. Kromě pár starých dělostřeleckých granátů s chemickou náplní se ze zbraní hromadného ničení nenašlo vůbec nic. Američané a Britové tehdy celému světu záměrně lhali a výsledkem takového počínání bylo několik set tisíc zabitých iráckých civilistů. Rusové tedy oprávněně žádají USA o předložení důkazů, že se Írán snaží vyrobit jadernou zbraň. A na tyto důkazy již několik let bezúspěšně čekají.
Záměr celého projektu americké protivzdušné obrany v Evropě, proti údajné íránské hrozbě, dobře ukazuje například umístění mobilního raketového systému MIM-104 Patriot poblíž severopolského města Morag. Tento americký systém protivzdušné obrany má několik verzí, ale žádná z nich zatím nedokáže chránit prostor za hranicí 160 km. Město Morag se rozprostírá přibližně 60 km jižně od hranice ruského území Kaliningradu a zhruba 200 km severo-severozápadně od Varšavy. Z toho jednoznačně vyplývá, že tento protiletadlový a protiraketový systém prostě za žádných okolností nemůže chránit Varšavu před nějakým raketovým útokem ze strany Íránu, který leží jihovýchodně od Polska. Aby tento systém dokázal účinně chránit podstatnou část polského území proti Íránu, měl by logicky být na jihu Polska a ne na jeho severu. Takže když není určen pro ochranu proti Íránu, potom musí být zaměřen na ochranu proti případnému ruskému útoku. Názorně tedy vidíme, jak hlavní zpravodajská média a mnozí politici nás v některých případech záměrně informují o podstatných událostech neobjektivně a někdy i zcela lživě.
Americké systémy protivzdušné obrany se ve světě, pod záminkami boje proti takzvanému terorismu, rozmisťují na strategicky důležitá místa. Kruh kolem Ruska a Číny se již uzavírá. Pro podrobnosti doporučujeme přečíst článek The Next World War: The “Great Game” and the Threat of Nuclear War : Part III. Rusové na toto obkličování zatím reagovali hlavně umístěním nejmodernějšího systému protivzdušné obrany na světě, známého pod označením S-400, k východní hranici Ruské federace a k Moskvě. Čína v roce 2010 obdržela od Rusů 15 systémů protivzdušné obrany známých jako S-300PMU2 (Russian media: from selling 15 battalions have already been delivered complete S300PMU2), o kterých se říká, že jsou lepší než americké systémy Patriot. Tyto ochranné prvky byly rozestavěny kolem Pekingu a Šanghaje. Je jasné, že nově rozmístěné systémy protivzdušné obrany kolem Moskvy, Pekingu, Šanghaje apod. tam nejsou kvůli nějaké teroristické hrozbě. Vše se připravuje na velkou válku. Situace se velmi podobá Titaniku, kde se lidé do poslední chvíle také dobře bavili…
Svět na okraji propasti
Asi každého z nás napadne otázka, proč se ve světě odehrávají takové manévry. Vždyť každý snad chce žít v míru, ne? Odpověď je složitá. Ve hře je několik různých hledisek, z nichž si přiblížíme jenom ta nejdůležitější.
Již desítky let se mluví o vrcholu těžby ropy. Po překročení tohoto ropného vrcholu bude množství vytěžené ropy klesat, zatímco poptávka po této surovině nikoli. Řada vrtů má svůj vrchol těžby již dávno za sebou a jejich produkce klesá. Objevy nových nalezišť nejsou tak významné, aby tento problém dokázaly vyřešit. Také bychom si měli uvědomit, že z žádného naleziště se z finančních důvodů nevyplatí vytěžit veškerou ropu. Čím méně ropy zůstává v nalezišti, tím je její získání nákladnější. Vytěžitelnost naleziště významně ovlivňuje kvalita ropy. Při horší kvalitě (těžká ropa, tj. s velkým obsahem síry) je finančně výhodné vytěžit jenom několik procent. Naproti tomu v případě dobré kvality ropy (tzv. lehká ropa – má poměrně málo síry) se vyplatí vytěžit i kolem 80 % (Ropa). Důležité je věnovat i pozornost číslům uvádějícím množství zásob ropy, plynu nebo uhlí, neboť většinou se uvádí čísla popisující pouze odhadované celkové zásoby (často úmyslně nadhodnocené) v daném nalezišti a ne kolik procent se z těchto celkových zásob dá současnou technologií vytěžit a kolik procent se dá vytěžit za rozumnou cenu. Potom zjistíme, že se často pohybujeme v úplně jiných hodnotách. Podle posledních údajů z konce roku 2010 to vypadá, že se možná právě nacházíme na vrcholu těžby ropy nebo již za ním (EU energy chief: Worldwide oil availability has peaked). To znamená, že nabídka této suroviny bude již stále klesat, zatímco poptávka po ní buď poroste, nebo bude na přibližně stejné úrovni. Problém v uspokojení poptávky povede k vyšším cenám ropy. A jelikož je s ropou spojena otázka dopravy, produkce potravin, výroba hnojiv, plastů atd., je těžké se bez ní obejít. Existují sice náhradní řešení, ale ta jsou výrazně nákladnější. Levné výrobky a služby budou brzy minulostí.
Není žádným tajemstvím, že největší boje proti takzvanému terorismu řadu let probíhají v oblastech buď bohatých na ropu a zemní plyn, anebo vhodných pro stavbu ropovodu nebo plynovodu (doporučujeme přečíst článek NATO Trains Afghan Army To Guard Asian Pipeline). Afghánistán není pro západní státy zajímavý pouze tím, že se s ním počítá při stavbě ropovodu a plynovodu, ale i z důvodu velkých nalezišť důležitých nerostných surovin. S ohledem na skutečnost, že Čína má pod kontrolou přibližně 95 % celosvětové nabídky minerálů vzácných zemin (China Is Said to Resume Shipping Rare Earth Minerals), se zásoby v Afghánistánu ukazují pro USA jako životně důležité.
Dalším důležitým hlediskem je touha po moci, touha ovládat druhé, diktovat jim a mít se dobře za každou cenu. Kdo získá pod kontrolu většinu zásob ropy a zemního plynu, bude mít možnost rozhodovat o tom, komu ropu nebo zemní plyn prodá a za kolik. Dá se tak účinně kontrolovat ekonomický rozmach různých zemí. K tomuto hledisku bychom měli zmínit i současné snahy o „odzbrojování“ a rozšiřování prvků protivzdušné obrany převážně kolem Ruska a Číny. Vnímáme to jako pokus dostat Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku do pozice naprosté vojenské podřízenosti vůči Západu, který by po dokončení rozmístění prvků protivzdušné obrany dal Rusům a Číňanům, při případném vojenském konfliktu se Západem, malý prostor pro účinnou obranu. Tento krok považujeme za velmi nebezpečný. Co se stane, když nějaké zvíře zatlačíme do kouta? Co je pro nás nejlepší udělat za situace, když nás na ulici obstoupí ze všech stran čtyři lidé, kteří zjevně nemají dobré úmysly? Odpověď je jednoduchá. Zvíře zatlačené do kouta, které nebude mít možnost úniku, na nás zaútočí. Podobně je pro nás lepší zaútočit jako první, pokud by nás na ulici obstoupili lidé s nepřátelskými úmysly. A mezi státy platí podobná pravidla. Jakmile je nějaký stát zatlačen do rohu a je ohrožena jeho národní bezpečnost, pak nemá jinou volbu, než se bránit, a je pak úplně jedno, jak silný nepřítel proti němu stojí. Pro takový stát nebo státy je tedy lepší podniknout jisté obranné kroky ještě před dokončením nepřátelské protivzdušné obrany v okolních zemích. A čas se krátí. Jsme toho názoru, že třetí světová válka se již nedá zastavit a že odpočítávání již začalo.
Z našeho pohledu je finanční stabilita USA spojena se světovým mírem. Zhroucení dolaru by Spojeným státům americkým neumožňovalo mít tak velké výdaje na armádu jako nyní, kdy je rozpočet pro Pentagon (Ministerstvo obrany) na rok 2011 neskutečných 725 miliard dolarů (Pentagon’s Christmas Present: Largest Military Budget Since World War II), což je historicky nejvyšší částka vynaložená na americkou armádu od druhé světové války (samozřejmě po očištění o inflaci). Američané by po kolapsu jejich ekonomiky museli začít opouštět jednu zahraniční základnu za druhou a přerušit válečné akce na Blízkém a Středním východě. USA by hrozil rozpad a postupný pokles na úroveň nějaké rozvinutější rozvojové země. S tak strašnou představou nikdy nebudou Spojené státy americké souhlasit. Z našeho pohledu jejich hospodářské problémy vyvolají válku na Blízkém východě, která se následně bude poměrně rychle rozšiřovat, a to i do Evropy. Dále bychom si měli uvědomit, že žádný stát na světě za žádných okolností nebude nezištně investovat několik bilionů dolarů na šíření nějaké „demokracie“ ve světě, když se sám topí v dluzích a půjčuje si, kde se dá. Není totiž žádným tajemstvím, že pro USA je již téměř nemožné splatit své rychle rostoucí závazky, které se v březnu 2011 vyšplhají na 14,3 bilionu dolarů, což je kolem 100 % jejich hrubého domácího produktu. Takže zprávy o tom, jak USA jen tak z dobrého srdce pomáhají afghánskému a iráckému lidu v jeho cestě za „svobodou“ a „demokracií“, jsou naprosto směšné. Jenom pro zajímavost si uvedeme, že v USA jsou díky rostoucím výdajům na armádu a různé státní agentury zabývající se národní bezpečností odčerpávány velké finanční částky, které následně chybí v jiných oblastech. Mluví se o krizi infrastruktury, která je natolik vážná, že v řadě měst existuje dokonce nebezpečí ohrožení dodávek pitné vody, mnohé komunikace jsou ve velmi žalostném stavu apod. A kromě toho je řada amerických měst a států již těsně před bankrotem (více informací je například v krátkém videu Boba Chapmana nazvaném 100 US cities risk bankruptcy in 2011). Máme za to, že současné hospodaření USA je založeno na principu půjčovat si peníze do poslední chvíle, a tím zajistit nejen slušnou životní úroveň pro obyvatelstvo, ale hlavně dostatek finančních prostředků na investice do zbrojení. Zastáváme názor, že tyto kroky americké administrativy jsou skrytou přípravou na válečný konflikt. Za normálních okolností by totiž většina zemí pravděpodobně dala přednost investicím do oprav silnic, mostů, vodovodů, kanalizací atd. a ne do zbrojení a válčení.
Válka na Blízkém východě by pomohla především americké ekonomice (za předpokladu, že by se neproměnila ve světovou válku). Poválečná obnova Blízkého východu by si vyžádala velké investice ze strany poničených zemí a americké výrobní firmy by zažívaly velký růst. Rovněž by tato situace prospěla americkým zbrojovkám. Američané by také ušetřili velké peníze za likvidaci staré munice, které by se na Blízkém východě jednoduše zbavili tak, že by ji použili. Likvidace staré munice je totiž mnohonásobně dražší než její použití v nějakém konfliktu. Rovněž otestování nových typů zbraní v reálných podmínkách by bylo nedocenitelnou zkušeností pro zbrojařské firmy a pro armádní velení.
Poukázali jsme na několik hledisek, která se vzájemně prolínají a která významně ovlivňují a budou ovlivňovat světový vývoj. Každý si teď snadno může domyslet i další hlediska, která ovlivňují světové dění. Jde například o problém s rostoucím nedostatkem pitné vody, s výkyvy počasí ovlivňujícími produkci potravin a následný růst jejich cen, … Ve hře je ale možná ještě jedno důležité hledisko, a to hledisko astrofyziky.
V srpnu 2010 jsme zachytili jistý dokument týkající se možného brzkého zvýšení sluneční aktivity atd. spojené s následným vyřazením elektrického proudu na této planetě. V žádném případě si ale netroufáme posoudit pravdivost či nepravdivost tohoto dokumentu. Nemáme totiž takové znalosti, které by nám to umožňovaly. Pokud někdo z Vás má k tomu co říct, rádi takový názor uvítáme, zejména pokud půjde o názor astrofyzika apod. Vyhodnocení informací z přiloženého dokumentu necháváme pouze na čtenáři. Jedná se o článek The Coming: A Boeing Whistleblower’s Warning : Will a Massive Celestial System Change Our Solar System?. Nicméně existuje i jedno zajímavé oficiální varování před silnou sluneční bouří, ke které by mohlo dojít někdy koncem roku 2012 nebo počátkem roku 2013. S podrobnostmi přišel v září 2010 časopis Australasian Science, kde v článku Huge Solar Storms to Impact Earth popisuje i možné důsledky této bouře. V ohrožení by mohly být satelity, počítače, … Podle tohoto článku se rovněž očekává, že v mnoha oblastech dojde k výpadku elektrického proudu. V článku Sun storm to hit with 'force of 100m bombs' se mimo jiné píše, že pokud by nyní došlo k této bouři, škody by se mohly pohybovat v rozsahu 1–2 bilionů dolarů a následná obnova by si vyžádala 4–10 let. Pokud by se tyto informace ukázaly jako pravdivé, potom by existoval logický důvod snažit se ještě před příchodem této sluneční bouře získat pod kontrolu co největší zásoby ropy a zemního plynu ze strany USA.
Hospodářský vývoj od roku 1929 do současnosti
Rok 1929 se zapsal do dějin jako počátek velké hospodářské krize, kterou odstartoval krach na burze v New Yorku. Tato krize se projevila zhroucením většiny ekonomik světa, jejímž výsledkem byla hlavně velká nezaměstnanost, pokles výroby a životní úrovně obyvatelstva. Krize se vlekla až do počátku druhé světové války. V roce 1939 Spojené státy americké nabídly státům bojujícím proti Německu (a jeho spojencům) materiální pomoc v podobě přístupu známého jako cash and carry (zaplať a odnes). Země, které potřebovaly materiální pomoc, platily Spojeným státům americkým v hotovosti, zlatem nebo cennými papíry. Jenže brzo neměly čím platit, a tak v roce 1941 vstoupil v USA v platnost Lend-Lease Act (zákon o půjčce a pronájmu), který umožňoval zaplatit USA za doručený materiál a potraviny až po skončení války.
Druhá světová válka v podstatě ukončila světovou hospodářskou krizi. Ve Spojených státech amerických se již od počátku války rozjely naplno zbrojovky, které rozšiřovaly výrobu. K tomu potřebovaly přijmout nové lidi. Tito lidé dostali za svoji práci zaplaceno a za tyto peníze nakupovali i zboží, které si dříve nemohli dovolit. Výrobci tohoto zboží byli nuceni zvyšovat výrobu a rovněž za tímto účelem přijímali nové zaměstnance. Tito lidé si také mohli dovolit více utrácet, a to vedlo k zaměstnávání dalších a dalších lidí. Míra nezaměstnanosti začala rychle klesat. Zbrojení, kromě jiných velkých státních zakázek, bylo tedy hlavním hybatelem americké ekonomiky. S nadsázkou můžeme říct, že bez druhé světové války by se svět dostával z hospodářské krize mnohem déle.
USA byly válkou v podstatě nezasaženy, zatímco Evropa byla v troskách. Poválečná obnova byla doslova rájem především pro výrobní podniky. O nějaké nasycenosti trhů nebyla řeč, rostla zaměstnanost a lidé kupovali vše, co jim bylo nabídnuto. Tak to postupovalo několik desítek let, než konkurence začala nabývat na významu. Firmy pak musely brát stále větší ohledy na požadavky zákazníků. Ekonomický a technický rozvoj usnadnil mezinárodní přepravu a vedl k větší specializaci ve výrobě. V dnešní době si asi jen těžko dokážeme představit, že bychom se obešli bez dovozu mnoha výrobků, meziproduktů (polotovary určené k dalšímu zpracování) a surovin. Urychlení přepravy zboží apod. nám umožnilo optimalizovat skladové zásoby tak, že se skladem drží buď minimální, nebo žádné zásoby. Svět se tedy vydal na cestu optimalizace do naprostého extrému. Toto ale bezchybně funguje pouze za předpokladu, že z tohoto kolotoče nevypadne žádný důležitý dodavatel. Výsledkem udržování minimálních zásob je, že na dodání řady výrobků musíme čekat několik týdnů i měsíců, což znamená, že v nějaké krizové situaci by nám mohlo přijít zboží, až když by bylo po všem.
Západní svět se přibližně od počátku 21. století začal potýkat s problémem rychle rostoucí nasycenosti trhů, nadhodnocením cen nemovitostí a cenných papírů, rizikovými úvěry, rychle rostoucím zadlužením apod. Finanční a ekonomická krize na sebe nenechaly dlouho čekat. Rok 2008 uvrhl převážně západní svět do poměrně velkých nesnází. Teď mnozí politici a ekonomové často hlásají, že krize je za námi. My jsme toho názoru, že je za námi pouze první kolo krize a že druhé kolo bude konečné. Podle nás se minulost bude opakovat. Rok 1929 považujeme proti důsledkům nadcházejícího druhého kola finanční a ekonomické krize za procházku rajskou zahradou. Třetí světovou válku vnímáme jako vyústění výše uvedených problémů. Nicméně oproti minulosti očekáváme u těchto událostí mnohonásobně rychlejší průběh.
Operace pod falešnou vlajkou
Je krajně nepravděpodobné, že by světový konflikt vzplál zcela nečekaně. Ti vojensko-političtí analytici, kteří nezřídka vnímají třetí světovou válku již jako nevyhnutelný proces, jsou nejčastěji toho názoru, že předzvěstí globálního konfliktu bude útok na Írán. Podle nich bude útoku na Írán předcházet událost, která se popisuje jako druhé 11. září nebo též operace pod falešnou vlajkou (anglicky false flag operation), ovšem za předpokladu, že se válku s Íránem nepodaří vyvolat nějakým jiným způsobem. Touto falešnou záminkou se nejčastěji myslí buď odpálení „malé“ jaderné bomby (říká se, že by se mohlo jednat o jadernou zbraň o menší síle, než jaká byla použita v Hirošimě nebo Nagasaki) na nějaké lodi v nějakém americkém přístavu nebo přímo v nějakém vnitrozemském americkém či iráckém městě, anebo odpálení pár menších raket z íránské hranice na Turecko, Irák apod. s téměř okamžitým zdůvodněním, že za útokem stál Írán nebo al-Káida podporovaná Íránem apod. Koneckonců ohledně falešných záminek nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat například na důvody, které v roce 1939 vedly k napadení Polska nacistickým Německem (Přepadení vysílačky v Gliwicích), nebo na událost, která vedla ke vstupu USA do války ve Vietnamu (Tonkinský záliv). Ze současného období můžeme zmínit například napadení a obsazení Iráku v roce 2003 na základě údajné existence zbraní hromadného ničení na jeho území.
„Malý“ jaderný výbuch by měl své opodstatnění. Oproti Hirošimě nebo Nagasaki by měl pravděpodobně za následek mnohem méně mrtvých a raněných, jelikož by se v tomto případě jednalo o kontaktní pozemní jaderný výbuch nebo o výbuch na vodní hladině (v Hirošimě a Nagasaki byly provedeny vzdušné jaderné výbuchy), a navíc by byl uskutečněn v moderním městě s daleko odolnějšími stavbami, než jaké byly v Hirošimě nebo Nagasaki. Zajisté by ale vyvolal potřebné emoce a lidé by volali po co nejrychlejším vypátrání viníků a jejich potrestání. Na důkazy by se dlouho nečekalo, stejně jako tomu bylo v případě „vyšetřování“ 11. září 2001. Ani by nás nepřekvapilo, kdyby Američané našli vedle vypařené lodi plavat pas nějakého teroristy, který se měl na tomto útoku podílet, protože v případě 11. září 2001 našel náhodný kolemjdoucí, kterého se nestihlo identifikovat, poblíž Dvojčat, a to těsně před jejich zhroucením, cestovní pas jednoho z údajných únosců – Satama al Suqamiho (The 9/11 HIJACKERS AND CONSPIRATORS – strana 21 a 40). Pokud by došlo k omezenému raketovému útoku z íránského území (není až takový problém krátkodobě proniknout několik kilometrů přes íránskou hranici), odveta by na sebe nenechala dlouho čekat. Veřejnosti by se možná až během bojů jednoduše předložily důkazy v podobě zbytků nějakých raket, a to by bylo vše. Samozřejmě se v případě zmíněných falešných záminek jedná o pouhé dohady. Jaké budou skutečné důvody pro válku s Íránem, to ukáže čas.
Očekáváme, že útok na Írán povede k rychlému nástupu světové války, a to v řádu týdnů nebo měsíců. Nemělo by smysl věnovat se zde popisování nějakého možného průběhu rozšiřování bojů na Blízkém východě a mimo něj, protože v praxi může nastat celá řada nejrůznějších kombinací. Jenom podotkneme, že řada lidí si myslí, že Američané a Izraelci mají dost prostředků na to, aby dokázali udržet konflikt pouze na území Íránu nebo v oblasti Blízkého východu. My tento názor nezastáváme. Mezi Íránem a Sýrií je pevné vojenské a politické spojenectví. Napadení jednoho státu znamená zapojení druhého do bojů proti společnému nepříteli. Libanonský Hizballáh by se také okamžitě přidal na stranu Sýrie a Íránu. Írán nepatří mezi žádné malé státy, a tudíž bude mít „dostatek“ času k tomu, aby v případě nepřátelského útoku, hlavně ze strany Američanů nebo Izraelců (nebo společný útok Američanů a Izraelců), dokázal ještě před zničením jeho raket, letadel apod. rychle odpovědět odvetným úderem. Jeho jedinou šancí je co nejrychlejší rozšíření bojů do okolních zemí. Domníváme se, že v odvetném úderu zaútočí na americké základny v okolních zemích, na Izrael a na ty okolní státy, které proti němu ze svého území umožní vést útok. Tím se válečný konflikt rychle rozšíří na celou oblast Blízkého východu a zároveň dojde k postupnému zapojování jednotlivých států sdružených v NATO do těchto bojů. Počítáme, že dojde k rychlému rozšíření bojů na Střední a Dálný východ. Austrálie, Japonsko a Jižní Korea budou bojovat po boku Spojených států amerických a jejich spojenců a budou svádět tuhé boje především se Severní Koreou a Čínou. Vstup Rusů a Číňanů do války bude pro celý svět velmi nepříjemný.
Východ táhne za jeden provaz
V roce 2001 byla založena Šanghajská organizace pro spolupráci (anglická zkratka SCO), která je v současné době tvořena šesti státy. Jedná se o Rusko, Čínu, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. Kromě vzájemné ekonomické spolupráce tvoří i jakousi protiváhu NATO. Existuje ale ještě jedno seskupení, které se úzce prolíná s touto organizací. Jedná se o OSKB – Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (anglická zkratka CSTO). OSKB tvoří Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Bělorusko a Arménie. Jedná se tedy o poměrně silné organizace a není radno si s nimi zahrávat.
Vztahy mezi Ruskem a Čínou se v posledních letech natolik zlepšily, že se již dá mluvit o přátelství. V případě potřeby budou tedy bojovat bok po boku, neboť si velmi dobře uvědomují hrozby, které pro ně představuje neustálé rozšiřování NATO, amerických základen a amerických systémů protivzdušné obrany ve světě. Proto jejich jedinou smysluplnou možností je spojit síly se Sýrií, Íránem, Severní Koreou a dalšími odpůrci západního diktátu a jít společně do boje. Jinak skončí podobně jako Irák nebo Afghánistán, tj. v troskách.
Průběh 3. světové války
Třetí světová válka přijde náhle. Její nástup bude velmi rychlý a tvrdý. Většina veřejnosti bude takovým vývojem naprosto zaskočena. Podobně překvapeny budou i různé státní složky jako armáda, civilní obrana apod. a přitom náznaků blížícího se velkého konfliktu je a stále bude dost, ale lidé je nechtějí vidět… První vlna útoku bude vedena hlavně na vojensky významné cíle (radary, velitelská stanoviště, seskupení vojsk, letiště, muniční sklady, sklady pohonných hmot, raketová sila atd.) a na zdroje elektrické energie (tepelné, vodní a jaderné elektrárny a rozvodny elektřiny). Drtivá většina lidí tak přijde o možnost získávat aktuální informace prostřednictvím internetu, rozhlasového a televizního vysílání. Navigace GPS a GLONASS budou pro veřejnost okamžitě vypnuty. Mobilní sítě budou rychle přetíženy a nebudou dlouho fungovat. Pokud budou hned od počátku použity jaderné a elektromagnetické zbraně, potom elektromagnetické impulsy mohou zničit nebo poškodit nechráněnou elektroniku jako počítače, televize apod. Obyvatelstvo se bude muset spolehnout hlavně na varování prostřednictvím sirén. Při dnešních možnostech provést rychlý útok se varování (pokud k němu vůbec dojde) v mnoha případech omezí na pouhých několik minut před útokem. Většina lidí se za tak krátkou dobu stěží stihne dostat do krytů. Lidé se tedy často budou muset spolehnout pouze sami na sebe. Silnice ve městech budou z velké části neprůjezdné. To přispěje ke zvýšení problémů se zásobováním. Přídělový systém potravin a pitné vody bude značně omezen a v řadě oblastí zcela znemožněn. Lékařská péče bude hned zpočátku bojů fungovat jenom velmi omezeně. Výpadek elektrického proudu bude pro všechny velmi citelný. Díky špatným hygienickým podmínkám se vytvoří vhodné podmínky pro vznik epidemií.
Vše se odehraje velmi rychle, tj. zřejmě v rozsahu týdnů nebo měsíců. Druhá světová válka bude oproti této válce dlouhá a poměrně „neškodná“. V třetí světové válce budou použity všechny zbraně, které budou po ruce. Budou nasazeny i experimentální zbraně, o jejichž skutečných účincích zatím panují převážně jenom dohady. Nicméně největším zabijákem nebudou bezprostřední účinky zbraní hromadného ničení, kterým se v určitých situacích nedá vyhnout, zejména když je člověk příliš blízko epicentra apod., ale neznalost ochrany proti jejich účinkům a celková nepřipravenost obyvatelstva na válečný konflikt a na jeho důsledky.
Simulace pozemního jaderného výbuchu ve městě
Nyní si přiblížíme, proč by neznalost ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení, především ze strany civilistů, měla mnohdy za následek naprosto zbytečně velké počty mrtvých a raněných. Představme si, že máme nějaké město, v jehož středu necháme explodovat jadernou nálož. Pro výpočet účinků jaderného výbuchu na toto hypotetické město budeme pracovat s následujícími předpoklady:
- město ve tvaru kruhu o průměru 8 km,
- zastavěná oblast: 20 %,
- průměrná výška budov: 12 m,
- rovnoměrné rozmístění budov,
- nejsou zde dřevěné stavby nebo stavby postavené z nových odlehčených materiálů,
- 10 % budov je podsklepeno,
- město je na rovině a na úrovni moře, tedy atmosférický tlak se předpokládá kolem 100 kPa,
- typ podloží: měkké,
- počet obyvatel: 400 000,
- rovnoměrné rozmístění lidí ve městě,
- 10 % lidí se nachází mimo budovy,
- doba pobytu osob v oblasti zamořené radioaktivním spadem: 6 hodin a z toho první hodinu po výbuchu budou pobíhat venku,
- obyvatelstvo je nevarované,
- letní den bez dešťových srážek a mraků na obloze,
- viditelnost: 50 km,
- nepřítomnost vhodné vyprošťovací techniky a kvalitní lékařské péče,
- typ jaderného výbuchu: kontaktní pozemní,
- mohutnost výbuchu: 100 kt ekvivalentu TNT (trinitrotoluen),
- typ jaderné zbraně: termonukleární, kde 80 % tvoří štěpná část a 20 % fúzní,
- průměrná rychlost větru od země až po vrchol stabilizovaného oblaku: 20 km/hod.
Jelikož jsme předpokládali, že v případě jaderného konfliktu bude nedostatek kvalitní lékařské péče a vyprošťovací techniky, potom budeme předpokládat, že vážná zranění končí smrtí. Pro větší přehlednost si rozdělíme počty mrtvých osob podle ničivých faktorů jaderného výbuchu. Do první kategorie zařadíme lidi, kteří by zemřeli v důsledku působení tlakové vlny a okrajově pronikavé radiace, seizmických vln a světelného a tepelného záření. Do druhé kategorie zahrneme osoby, které by zemřely díky přijaté vysoké dávce záření z radioaktivního spadu a které by současně nespadaly do první kategorie. Orientační počty mrtvých v důsledku jaderného útoku na modelové město jsou uvedeny v následující tabulce.
| Znalost ochrany proti ZHN |
Počet mrtvých (tlaková vlna, …) |
Počet mrtvých (radiace ze spadu) |
Celkové ztráty |
|---|---|---|---|
| žádná | 40 000 | 90 000 | 130 000 |
| obecná | 39 000 | 80 000 | 119 000 |
| dobrá | 38 000 | 40 000 | 78 000 |
| velmi dobrá | 37 000 | 10 000 | 47 000 |
| vynikající | 36 000 | desítky | 36 000 |
Na základě zhodnocení vstupních podmínek, průměru a rychlosti stoupání ohnivé koule, stínění světelného a tepelného záření prachem, kouřem a budovami, a to v různém čase po výbuchu a s ohledem i na dobu příchodu tlakové vlny, možného výskytu požárů, množství světelné a tepelné energie uvolněné v různém čase po výbuchu po dobu trvání světelného a tepelného impulsu, vlivu seizmických vln na budovy, úbytku energie z tlakové vlny díky zničeným překážkám, ochranných vlastností staveb vůči radioaktivnímu záření a počátku příchodu radioaktivního spadu jsme dospěli k závěru, že celkové ztráty by se mohly pohybovat kolem 130 000 obyvatel a z toho by kolem 40 000 lidí zemřelo hlavně na následky tlakové vlny. Z tabulky se zřetelně rýsuje, že největší ztráty by v tomto modelovém případě způsobila radiace ze spadu (225% nárůst mrtvých oproti ztrátám způsobeným především tlakovou vlnou). Tato radiace by si vyžádala velkou část úmrtí, z řad ozářených, během několika dnů až týdnů po výbuchu. Rovněž vidíme, že s rostoucí znalostí ochrany proti zbraním hromadného ničení rychle klesá počet mrtvých z ozáření ze spadu, ale u tlakové vlny se znalosti vhodné ochrany proti ZHN projevují jenom menším poklesem úmrtí. Důvodem je to, že vyhnout se problémům z ozáření není až tak těžké, protože na to je docela „dost“ času. Při vynikající úrovni znalostí obyvatelstva, jak se chránit proti účinkům zbraní hromadného ničení, by celkové ztráty mohly tvořit jen 9 % (36 000 lidí) z celkového počtu obyvatel tohoto města, zatímco při naprosté neznalosti ochrany proti ZHN by se v tomto případě mohly pohybovat kolem 32,5 % (130 000 lidí).
V tomto případě jsme si nasimulovali 100kt jaderný výbuch. I když nad Hirošimou byla svržena jaderná zbraň o síle kolem 16 kt a nad Nagasaki kolem 22 kt, ztráty se v našem modelovém případě oproti odhadovanému počtu mrtvých v Hirošimě (90 000–166 000) a Nagasaki (60 000–80 000) do konce roku 1945 až tak neliší, a to jsme použili zhruba 5× silnější jadernou zbraň. Na rozdíl od Hirošimy a Nagasaki jsme si nasimulovali pozemní jaderný výbuch, a tím jsme výrazně zvýšili radioaktivní zamoření terénu. Pokud by lidé v tomto modelovém městě měli dobré nebo velmi dobré znalosti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení, celkové ztráty by zřejmě byly menší než v Nagasaki.
Při výpočtu ztrát na obyvatelstvu jsme samozřejmě konečné výsledky zaokrouhlili. Celý příklad je oproti realitě velmi zjednodušen. V reálné situaci by se jaderný úder proti nějakému městu volil podle denní nebo noční hustoty obyvatelstva, odolnosti staveb, významných cílů ve městě, velikosti města, … Mohlo by dojít i k použití více jaderných zbraní, k opakování útoku po určité době, použití chemických a/nebo biologických zbraní krátce po jaderném úderu, aby se zvýšily celkové ztráty apod. Nicméně tímto příkladem jsme si znázornili, že jaderné zbraně nejsou všemocné a že se s nimi dá do jisté míry poměrně účinně bojovat. Ukázali jsme si, že neznalost ochrany proti ZHN by mohla mít za následek několikanásobně větší počty mrtvých a raněných, než by bylo nevyhnutelné. Je vidět, že nejničivějšími faktory jaderného výbuchu nejsou tlaková vlna, světelné a tepelné záření, pronikavá radiace, elektromagnetický impuls, radioaktivní zamoření a případně i seizmické vlny, ale lidská neznalost ochrany před účinky zbraní hromadného ničení a nepřipravenost na válečný konflikt a jeho důsledky.
Jaderné zbraně mají svá omezení a rozhodně nedokážou nic, co by se příčilo fyzikálním zákonům. Často se jim zcela neoprávněně přisuzují mnohem větší účinky, než co je fyzikálně možné. K tomu bychom dodali asi jen to, že v Hirošimě a Nagasaki nebyl nikdo při jaderném úderu vypařen a že by nestačily na vyhlazení lidstva ani jednou (více informací na kurzu Ochrana proti ZHN). Lidstvo by dokázaly vyhladit snad jenom za předpokladu, že by se všichni lidé shromáždili na největších náměstích ve městech, kde by si v klidu počkali na jaderný výbuch.
Podobně, jako jsme si ukázali účinky jaderného útoku na město, bychom mohli řešit důsledky chemického, biologického nebo toxinového útoku. Také bychom se mohli zabývat i případným výbuchem neutronové zbraně, což je druh jaderné zbraně. I když by to možná bylo zajímavé, bylo by to zbytečné. Ve všech případech by se ukázala přímá úměrnost mezi znalostmi ochrany proti ZHN a celkovými ztrátami.
Svět po 3. světové válce
Třetí světová válka nebude znamenat konec lidstva, ale „pouze“ konec naší technicky vyspělé civilizace. Poválečná obnova společnosti do současného stavu bude prakticky vyloučena. Zničené elektrárny a rozvodny elektřiny budou velkým problémem. Bez elektrické energie nebudou zajištěny dodávky pitné vody a plynu. Rovněž nelze počítat s fungováním kanalizace, odvozem odpadků, lékařskou péčí, průmyslovou výrobou, zásobováním, počítači (většina z nich stejně bude poškozena nebo zničena elektromagnetickými impulsy), telefonním spojením apod. Dále budou zničeny rafinérie, sklady pohonných hmot, řada důležitých vozidel (cisterny, bagry, nákladní automobily, jeřáby atd.), mnohé silnice, mosty, přehrady, … K tomu si můžeme připočítat velký úbytek obyvatelstva, a tím i mnoha expertů. Každý z nás si zajisté snadno domyslí pokračování tohoto scénáře. Otázkou je, do jakého století naše společnost spadne? Bude to 18. století rychle následované 15. stoletím? Oproti současné společnosti se ve středověku výroba rozvíjela bez počítačů a na místech, kde byli kolem výrobce v dosahu všichni dodavatelé potřební pro výrobu daného zboží. S ohledem na poválečný vývoj ztrácí na významu naše dosažené vzdělání, společenské postavení, pozice v zaměstnání, nahromaděný majetek apod. Největší cenu potom budou mít speciální znalosti zaměřené na ochranu proti zbraním hromadného ničení, zajištění pitné vody a pěstování potravin, poskytování základní zdravotní péče, přežití v přírodě, řemeslné dovednosti apod. Získání potřebných dovedností a znalostí je časově velmi náročné. Dále je potřeba si zajistit dostatečnou materiální přípravu, abychom tyto znalosti a dovednosti mohli patřičně využít. Z toho plyne, že řešení těchto záležitostí není možné odkládat až na poslední chvíli…