Vývoj ve světě

Žijeme v informační společnosti, kde díky internetu a globalizaci médií máme informace z celého světa téměř okamžitě po ruce. Nevýhodou těchto informací je jejich množství. Z toho vyplývá, že se často zaměřujeme na kdejaké detaily, ale ne na základ, který je nejdůležitější. Co se myslí základem? Základ v tomto pojetí znamená pochopit příčinu jednotlivých významných událostí, které ovlivnily, ovlivňují a budou ovlivňovat další vývoj ve světě.

Cenzura informací není minulostí. Cenzura médií se velmi citelně projevuje i ve vyspělých zemích a nevyhýbá se ani Spojeným státům americkým, Velké Británii, Německu, Francii apod. (pro názornost se stačí podívat například na články nazvané Media Manipulation: Are Conflict Photos Staged?Faking It: How the Media Manipulates the World into War). Rozhodující je, kdo je majitelem daného média. Hlavní zpravodajská média jsou často ve vlastnictví velkých nadnárodních společností, a pokud jimi nejsou řízena, potom většinou podporují politiku aktuálně fungující vlády v dané zemi. Samozřejmě předkládaným informacím neříkají cenzura, ale výběr témat, která jsou pro veřejnost zajímavá. I společensky „nevhodné“ informace, jestliže se již musí zveřejnit, se dají vhodnými způsoby upravit alespoň do neutrální podoby. Velmi zajímavý příspěvek na toto téma přinesl Christoph Hörstel, který byl dopisovatelem německé veřejnoprávní televize ARD. V rozhovoru nazvaném Odešel jsem z ARD = ZDF, protože už jsem dále nechtěl lhát odkrývá zákulisí cenzury informací v televizním vysílání a rovněž poukazuje i na informace, které jsou pro širokou veřejnost většinou těžko dostupné.

Čím více informací máme, tím více jsme jimi zahlceni. Uveďme si jeden krátký příklad. Známe například kolik je listí na určitém stromě, jakou má daný strom hmotnost, jaký má objem, jak je starý, jaký je jeho latinský název, jak je vysoký, jakou barvu má jeho dřevo a kůra, kdy kvete, jaké mrazy snese, kolik vláhy potřebuje, kolik kyslíku vyprodukuje za den apod. Takto můžeme pokračovat od jednoho stromu k druhému. Ale když se nás někdo zeptá, jak je velký les, ve kterém se nacházíme, odpovíme, že na to nemáme informace. Ale zase známe kdejaký detail, ne? Takže pro stromy nevidíme les. Stejně je to i s běžnými informacemi. Víme podrobnosti o všem možném, ale jaké z toho plynou globální souvislosti, na to většinou nemáme uspokojivou odpověď.

V následujícím textu se podíváme pouze na některé významné záležitosti, které mají vliv na globální vývoj a které by měly sloužit k zamyšlení. Odkazy na různé zdroje tedy pouze zastupují hlavní myšlenku, kterou se mnohdy zabývají i tisíce jiných zdrojů. Podrobnosti si v případě zájmu může každý snadno dohledat. Další informace jsou v části nazvané Zprávy a v článku Co nás čeká v roce 2011 a 2012.




Obsah

Ropa

Dolar

11. září 2001

Válka v Afghánistánu

Válka v Iráku

7. července 2005

Finanční krize

Válka v Libyi

Sýrie

Írán

Útok v Bostonu

Válka na Ukrajině

Civilní obrana dříve a nyní     (1. dubna 2017)

NATO a iluze bezpečnosti České republiky

Bezpečnostní hrozby z informačních a komunikačních technologií (ICT)     (5. května 2017)

EET a kontrolní hlášení – hrozba, nebo přínos?     (17. února 2017; aktualizace 5. května 2017)

Ropa

Bez této suroviny si většina z nás jen těžko dokáže představit fungování naší společnosti. I když zásoby ropy nejsou nevyčerpatelné, hlavní média patřičně zapomínají informovat o zlomu v těžbě ropy, po jehož překročení bude celosvětová produkce ropy trvale klesat. Na tento zlom nejsou mezi odborníky jednotné názory. Jedni si myslí, že k němu dojde za několik let, druzí nevylučují možnost, že se v něm již možná nacházíme, nebo že jsme již za ním. Podle informací v článku EU energy chief: Worldwide oil availability has peaked, z konce roku 2010, to vypadá, že se naše civilizace možná již nachází za vrcholem těžby ropy. Ještě stojí za zmínku, že největší známé zásoby ropy jsou na Blízkém východě.

Často se mluví i o náhradách za ropu, ze kterých by šlo připravit kapalné uhlovodíky. Šlo by to, ale výroba a těžba je dražší, než jak tomu je v případě ropy. Takže vyšší ceny energií by rozhodně nijak neprospívaly hospodářskému „růstu“.

Velmi důležitý poznatek pro porozumění některým souvislostem přinesl v roce 1990 Dick Cheney, když prohlásil: „Whoever controls the flow of Persian Gulf oil has a „stranglehold“ not only on our economy but also on that of most of that of the other nations of the world as well.“, což můžeme přeložit následovně: „Každý, kdo kontroluje tok ropy z Perského zálivu, „svírá hrdlo“ nejen naší ekonomice, ale i ekonomice většiny ostatních států světa.“ Tuto větu najdeme například v článku The Coming War With Iraq: Deciphering the Bush Administration's Motives.

Pro bližší seznámení se s ropnou krizí doporučujeme přečíst alespoň dva následující články Ropný vrcholRopa.

Dolar

Po skončení druhé světové války vstoupila v platnost Brettonwoodská dohoda, která zajistila americkému dolaru pozici světové rezervní měny. Spojené státy americké se zavázaly směňovat dolary za zlato, ale díky značnému odčerpávání zlata z amerických bank došlo v roce 1971 ke zrušení této dohody. Následně dva roky probíhala jednání se zeměmi sdruženými v organizaci OPEC a výsledkem byla dohoda o mezinárodním obchodování s ropou výhradně v dolarech. Tak došlo ke vzniku pojmu petrodolary. Tento monopol dolaru byl prolomen koncem roku 2000, kdy Irák začal prodávat ropu za eura (U.N. to let Iraq sell oil for euros, not dollars). Samozřejmě po okupaci Iráku v roce 2003 okamžitě došlo k opětovnému zavedení prodeje jeho ropy za dolary (Petrodollar or Petroeuro? A new source of global conflict).

S ohledem na neustále rostoucí zadlužování Spojených států amerických se mezi některými analytiky již několik let mluví o blížícím se kolapsu dolaru. Jelikož je svět velmi dynamické prostředí, je náročné odhadnout, kdy by k tomuto kolapsu mělo dojít. Náš osobní názor je ten, že k zhroucení dolaru, a tím i americké ekonomiky, dojde pravděpodobně kolem poloviny roku 2012. Předpokládáme, že tyto problémy v poměrně krátké době vyústí v třetí světovou válku. Za pozornost zcela jistě stojí názor Charlese Nennera, bývalého analytika banky Goldmann-Sachs, který je zřejmý již z názvu článku Bývalý analytik banky Goldman-Sachs: Velká válka započne na konci roku 2012.

11. září 2001

Jistě si každý z nás velmi dobře vzpomíná na tento den. Vybaví se nám hroutící se Dvojčata a poškozený Pentagon. Již se ale příliš neví o zajímavém kolapsu budovy číslo 7. Už v prvních dnech po útoku se v médiích začaly objevovat informace, které v některých ohledech ukazovaly teroristy jako naprosté amatéry. Zároveň se začaly vyskytovat první logické trhliny v předložených důkazech. Tak započalo několikaleté bádání, do kterého se pustili někteří vědci, analytici i běžní civilisté, kdy se sháněly nejrůznější fotografie, výpovědi svědků a další podklady, které by umožnily hlubší analýzu těchto událostí. Přibližně od roku 2005 se začaly častěji objevovat různé studie a knihy zpochybňující věrohodnost oficiální verze. Na veřejnost se prostřednictvím DVD a internetu dostalo i několik filmů, které se věnovaly neoficiální verzi. Čím více studií a filmů bylo na světě, tím rychleji se začal celý výzkum rozrůstat. Mezi předními odborníky dlouhodobě zpochybňujícími oficiální verzi si zmíníme alespoň profesora fyziky Stevna Jonese, profesora Raye Griffina a architekta Richarda Gage.

Pro základní přehled je dostačující shrnutí neoficiální verze, které obsahuje celou řadu odkazů na různou literaturu a videa. Rozhodně by byla škoda nezmínit web http://911.yweb.sk/, kde je možné zhlédnout celou řadu velmi zajímavých filmů s českými titulky, které těžko někdy uvidíme v televizním vysílání.

Téměř neznámý je výzkum doktora Neala Krawetze (http://www.hackerfactor.com), který se zabývá digitální analýzou obrazu, soudní analýzou digitálních dat, vypracováváním profilu osob na základě rozboru jejich textu a počítačovou bezpečností. Na svých stránkách mimo jiné podrobně rozebírá i manipulaci při tvorbě některých videí a fotografií několika členů al-Káidy – více informací v prezentaci A Picture's Worth: Digital Image Analysis and Forensics (35 MB).

Velice tvrdý úder zasadil oficiální verzi mezinárodní výzkumný tým devíti vědců, kteří 18 měsíců připravovali odbornou studii o nezreagovaném nanotermitu nalezeném v prachu ze zřícených budov Světového obchodního centra. Nanotermit může být použit buď jako výbušnina, nebo jako zápalná látka. Jejich odborná studie, nazvaná Active Thermitic Material Discovered in Dust from the 911 WTC Catastrophe (10 MB), vyšla v dubnu 2009. Zcela jistě stojí za pozornost reportáž dánské televize TV2 s profesorem Nielsem Harritem, jedním z autorů této studie. Toto 10minutové video je s českými titulky. Velmi přínosná je podrobnější přednáška profesora Harrita, která je v angličtině a trvá 102 minuty. Je zajímavé, že zastánci oficiální verze událostí 11. září 2001 dosud nepředložili žádnou odbornou oponentní studii, která by se snažila věrohodnost této analýzy zpochybnit. Místo vědeckého přístupu zatím o nanotermitu zarytě mlčí, a to se raději ani nezmiňujeme o policejním vyšetřování, které by se mělo tohoto důkazu okamžitě chytit a rozjet hledání skutečných viníků.

Výzkum událostí z 11. září 2001 postupuje rychle kupředu. Zmíníme si alespoň 15minutové video s názvem Architects & Engineers: Solving the Mystery of WTC 7, které v srpnu 2011 zveřejnili Architekti a inženýři za pravdu o 11. září. Video je v angličtině a jsou v něm shrnuty poznatky řady odborníků ohledně příčin pádu budovy číslo 7.

Zastánci neoficiální verze událostí žádají obnovení vyšetřování 11. září 2001. Žádají nezávislé vyšetřování, pokud možno s mezinárodní účastí.

Mediálně známou podobu této události zná snad každý, ale pro úplnost si uvedeme i stručné shrnutí oficiální verze.

Zcela nepochybně ještě stojí za zmínku, že dne 11. září 2010 slovenská veřejnoprávní televize v hlavním zpravodajství zveřejnila informace o obou verzích událostí z 11. září 2001, kde u neoficiální verze poukázala na přítomnost zbytků výbušnin v prachu z Dvojčat, pětimetrovou díru v Pentagonu po nárazu letadla širokého 38 m, zarážející pád Dvojčat a další podrobnosti. Reportáž o 11. září 2001 trvá necelé 4 minuty a má 51 MB.

Válka v Afghánistánu

Necelý měsíc po 11. září 2001 začal útok na Afghánistán. Mělo jít o potrestání viníků (Usámy bin Ládina a al-Káidy) údajně odpovědných za útoky z 11. září 2001. Zajímavé je, že útok na Afghánistán se měl plánovat měsíce před 11. zářím 2001. Podrobnosti o tom přináší například článek BBC z 18. září 2001 – US 'planned attack on Taleban'.

Když se podíváme na seznam nejhledanějších teroristů světa na stránkách FBI, u Usámy bin Ládina nenajdeme žádné výslovné informace o jeho napojení na 11. září 2001, ke kterému se mimochodem nikdy nepřiznal. Takže před útokem na Afghánistán důkazy proti němu existovaly a pak už ne. Nicméně jeho údajná smrt na počátku května 2011 vyvolává více otázek než odpovědí. Jsme toho názoru, že Usáma bin Ládin je mrtvý již pěknou řadu let a že jeho údajné zabití bylo pouze jakési divadlo pro veřejnost, i když například Barack Husajn Obama, nositel Nobelovy ceny „míru“, tvrdil a tvrdí něco jiného.

Chronologii jednotlivých událostí války v Afghánistánu se můžeme dočíst například v článku War in Afghanistan (2001–present).

Oficiálním důvodem k napadení Afghánistánu mělo tedy být 11. září 2001. Ovšem pokud se podíváme trochu do historie, najdeme tam zajímavé souvislosti mezi touto válkou a zásobami ropy a plynu v oblasti Kaspického moře. Více se o tom dočteme například v článku Afghanistan, the CIA, bin Laden, and the Taliban. Nicméně je tu ještě jedna zajímavost, a to velké zásoby nerostných surovin. Oficiální zprávy z června 2010 nám říkají, že se týmu amerických geologů podařilo objevit dříve neznámá naleziště minerálů, jejichž hodnota se odhaduje na několik bilionů dolarů (Afghans say US team found huge potential mineral wealthAfghan mineral deposits worth $3tn, says mining official). Otázkou je, proč nám oficiální média neřekla, že se o těchto zásobách ví již přes 30 let. Více se o tom dočteme například v článku "The War is Worth Waging": Afghanistan's Vast Reserves of Minerals and Natural Gas : the War on Afghanistan is a Profit driven "Resource War". Pokud vezmeme v potaz, že Čína pokrývá přibližně 95 % celosvětové nabídky minerálů vzácných zemin (China Is Said to Resume Shipping Rare Earth Minerals), potom se zásoby nerostných surovin v Afghánistánu jeví pro USA jako velice důležité.

Válka v Iráku

Po Afghánistánu došla řada i na Irák. Důvodem byla údajná existence zbraní hromadného ničení na jeho území. Britové nezůstávali za Američany v obviňování Iráku z držení zbraní hromadného ničení nijak pozadu. V září 2002 vydali studii nazvanou Iraq's Weapons of Mass Destruction, kde se mimo jiné hrozilo tím, že Irák je schopen nasadit některé chemické a biologické zbraně do 45 minut od vydání rozkazu k jejich použití. Nakonec byl 20. března 2003 zahájen masakr Iráku s názvem Irácká svoboda. Nejenže tato válka neměla mandát OSN, ale ani se nenašly žádné důkazy o přítomnosti zbraní hromadného ničení, tj. byla nelegitimní – viz článek Válka a mír v době boje proti globálnímu terorismu.

Počty mrtvých iráckých civilistů od počátku války pravděpodobně přesahují číslo 600 000. Některé údaje ukazují i na více než 1 000 000 mrtvých. Více například v článku Okupace Iráku: Přes milion mrtvých. Nepochybně by většina Iráčanů ráda vyměnila americkou demokracii za totalitu Saddáma Husajna. Žili by jejich příbuzní a nemuseli by se každý den bát o svoje životy.

Irácké prokázané ropné rezervy činí přibližně 10 % celosvětových zásob. Když v roce 1990 provedl invazi do Kuvajtu, dostal tak pod kontrolu celkem 20 % světových ropných rezerv. To bylo samozřejmě nepřijatelné a v roce 1991 se rychle šlo na „pomoc“ Kuvajtu. Více se o těchto záležitostech a o prohlášeních některých amerických politiků o ropě na Blízkém východě dovíme z článku Blood and Oil. Zde se dočteme i o prohlášení Jimmyho Cartera z roku 1980, kde stojí: „… An attempt by any outside force to gain control of the Persian Gulf region will be regarded as an assault on the vital interests of the United States of America. And such an assault will be repelled by any means necessary, including military force.“ Český překlad je: „… Pokud se nějaká cizí síla pokusí získat kontrolu nad oblastí Perského zálivu, bude to považováno za útok na životní zájmy Spojených států amerických. Takový útok bude odražen všemi dostupnými prostředky, zahrnujícími i vojenskou sílu.“

Již jsme se zmínili i o obchodování irácké ropy za eura v letech 2000–2003. Tím akorát Irák přilil olej do ohně.

7. července 2005

Británie, jako vzorný spojenec Spojených států amerických, se v létě 2005 stala terčem teroristického útoku, při kterém byl v ranní špičce zasažen Londýn. Podobně jako u 11. září 2001 i u 7. července 2005 existuje neoficiální i oficiální verze událostí. K této akci můžeme podotknout, že některými vojensko-politickými analytiky byla již po několika dnech vnímána jako vnitřní práce. Více informací najdeme například ve filmu London 7/7: Seeds of Deconstruction. Rovněž doporučujeme zhlédnout krátkou reportáž When the Criminals Control the Cameras.

Finanční krize

(Aktualizace 17. února 2014.)

Přibližně od roku 2000 bylo jasné, že je pouze otázkou několika let, než se svět dostane do neřešitelných finančních a ekonomických problémů. Rostoucí počet slučování velkých společností byl neklamnou známkou toho, že něco není v pořádku. Pokud by vše bylo v pohodě a nebyl by problém s odbytem, potom by k těmto krokům nebyl velký důvod. Problém rostoucí nasycenosti trhů začal nabývat na významu. Rok 2008 se ukázal jako průlomový. Žití na dluh začalo ukazovat své stinné stránky. Vlády jednotlivých zemí začaly uvolňovat velké finanční částky na zmírnění dopadů této krize. Tímto krokem se ale problém podařilo pouze trochu odložit, ale ne vyřešit.

Když se trochu zamyslíme nad velkou nasyceností trhů, potom si snadno uvědomíme, že cena mnoha výrobků a služeb stále klesá. To je dobré pouze pro spotřebitele. Pokud jde o výrobce, tak ti díky menším tržbám mají stále méně finančních prostředků na inovace a k tomu se většinou potýkají s velkou konkurencí, která má díky globalizaci často mezinárodní povahu. A mnoho výrobků má již takové parametry, že je není nutné obměňovat tak často jako v minulých letech. Dalším důvodem je neochota se jakkoli omezovat, která vede k dalšímu zadlužování nejen jednotlivců nebo firem, ale i států. Podrobnější informace jsou v kapitole Dluhy a finanční deriváty.

Většina států si dnes žije nad poměry, tj. jejich veřejné příjmy jsou menší než jejich veřejné výdaje. Podpora ekonomiky prostřednictvím dalšího zadlužování byla rozumná v dobách, kdy nebyly tak nasycené trhy a docházelo k růstu ekonomiky.

Po „zahřívacím“ prvním kole finanční a ekonomické krize, které započalo v roce 2008 a trvalo zhruba do konce roku 2012, se druhé kolo začalo rozjíždět hodně rychle. Jsme toho názoru, že druhé kolo finanční a ekonomické krize skončí celosvětovým peněžním a hospodářským zhroucením. Oproti velké hospodářské krizi, do které svět vstoupil v roce 1929, lze očekávat, že následky současného druhého kola krize budou naprosto nesrovnatelně horší (více informací je v kapitole Hospodářský vývoj od roku 1929 do současnosti).

Vypadá to, že koncem ledna 2014 se utrhla finanční lavina, která rychle začala nabírat na rychlosti a na síle. Během několika dnů její účinky pocítil prakticky celý svět (Are We On The Verge Of A Massive Emerging Markets Currency Collapse?Markets Are Falling, Which Means It's Time For The US To Bomb A Sovereign Nation). Jsme toho názoru, že největší spekulační bublina všech dob začíná praskat. Pro zajímavost doporučujeme pročíst například následující článek nebo si v něm alespoň prohlédnout obsažený graf (Scary 1929 market chart gains traction : Opinion: If market follows the same script, trouble lies directly ahead).

S ohledem na nám dostupné informace si dovolujeme tvrdit, že je velká pravděpodobnost, že v nejbližších týdnech nebo měsících se finanční trhy, a tím pádem i celosvětová ekonomika otřesou v základech. Naše civilizace teď zřejmě stojí před bezprostředním celosvětovým peněžním a hospodářským zhroucením. Tento kolaps (nebo přesněji řečeno jeho závěrečná fáze) sice nemůže nastat v průběhu jediného dne, ale s ohledem na situaci ve světě během několika měsíců ano.

Problém přestavují především finanční deriváty, jejichž hodnota se nedá přesně určit, ale jen hrubě odhadnout. Obecně se předpokládá, že hodnota finančních derivátů se může pohybovat kolem 600–1 500 bilionů dolarů, tj. 600 000 000 000 000–1 500 000 000 000 000 dolarů, (FNANCIAL IMPLOSION: Global Derivatives Market at $1,200 Trillion Dollars … 20 Times the World EconomyThe Coming Derivatives Panic That Will Destroy Global Financial Markets). Jejich hodnota tedy představuje zhruba 8–20násobek světového hrubého domácího produktu (HDP) nebo velmi přibližně 60–150násobek hodnoty všech mincí a bankovek na světě. Je tedy zcela na místě tvrdit, že na řešení hroutící se největší spekulační bubliny v dějinách lidstva není dostatek finančních prostředků, a to ani elektronických peněz (více informací je v kapitole Jak vznikají peníze).

Lze zcela na místě očekávat, že se centrální banky a jednotlivé vlády ve snaze zabránit celosvětovému peněžnímu a hospodářskému zhroucení rychle uchýlí k zoufalým krokům. Podle nás tyto pokusy nemohou skončit jinak, než naprostým selháním. Svět nedokázal vyřešit první kolo finanční a ekonomické krize, při kterém se mimo jiné pořádně finančně vyčerpal, a nyní stojí před mnohem větším problémem. Jsme to názoru, že díky značně nepříjemným zásahům ze strany jednotlivých vlád a centrálních bank se životnost systému možná prodlouží o několik měsíců, ale to bude vše. Určité reálně proveditelné řešení by sice teoreticky mohlo existovat, ale to by se především západní společnost musela velmi rychle a extrémně omezit na pěknou řadu let, což je pro Západ prakticky nemyslitelné. Stojí za povšimnutí, že světovou hospodářskou krizi, která začala v roce 1929, se nepodařilo vyřešit ani pomocí velkých státních zakázek ve 30. letech, ale až díky 2. světové válce. Oproti dnešní době byla tehdy situace naprosto odlišná. Nebyly nasycené trhy, bylo potřebné budovat přehrady, silnice apod., jednotlivé firmy měly dodavatele převážně z blízkého okolí a ne z druhého konce světa, nebyl problém s finančními deriváty a s ohromnými dluhy atd. Pokud by někdo přišel na to, jak vyřešit tento problém mírovou cestou, byl by nepochybně vhodným kandidátem na Nobelovu cenu za ekonomii.

Na základě nám v tuto chvíli dostupných informací očekáváme následující vývoj. Velký propad na burze odstartuje paniku na finančních trzích. Je možné, že k tomuto propadu dojde v období mezi únorem a dubnem 2014. Pokud bude příliš rychlý, pak bude obchodování řady titulů na burze na určitou dobu pozastaveno, což prohloubí nervozitu nejen na finančních trzích. Mimo jiné řada měn začne rychle ztrácet na hodnotě, což se okamžitě projeví v kupní síle nejen postižených zemí. Banky se ocitnou na okraji propasti. Prozíravější lidé začnou ze svých bankovních účtů narychlo vybírat své úspory (někteří to již provedli), což povede k běhu na banky. Jelikož banky mají dostatek peněz na uspokojení jen několika procent svých zákazníků, je jasně patrné, že brzy budou muset zastavit výplaty hotovosti (o tomto problému jsme psali v článku Jak vznikají peníze). Protože masivní výběry hotovosti nemůže ustát žádná banka, v ohrožení budou i ty největší banky. Od roku 2008 se řada těchto velkých bank ještě zvětšila a pád třeba i jedné z nich může stáhnout do propasti stát, ve kterém se nachází, protože na její záchranu zkrátka nejsou a nebudou finanční prostředky. Vlády mnoha zemí budou muset přistoupit k zabavování části vkladů na bankovních účtech (zřejmě dojde i k omezení plateb do zahraniční), aby tak získaly alespoň nějaký čas (Europe Considers Wholesale Savings Confiscation, Enforced Redistribution). U komunistů se tomuto kroku říkalo znárodňování, dnešní politici tomu možná budou říkat ekonomické reformy, my tomu říkáme krádež. Sociální nepokoje propuknou v plné síle. Lidé omezí spotřebu, což povede k poklesu tržeb především u firem poskytujících pro život méně potřebné zboží a služby. Prudce začne růst nezaměstnanost, a to se projeví v dalším poklesu spotřeby. Tato spirála se začne rychle roztáčet a nebude z ní úniku. Nastanou velké výpadky státních příjmů díky ohromnému poklesu ve výběrech nejrůznějších daní. Pod tlakem okolností budou centrální banky tlačeny do tisknutí peněz. Tisknutí peněz problém nemůže vyřešit, ale jen trochu oddálit a zhoršit. Tisk peněz vyvolá inflaci, tedy pokles kupní síly peněz. Inflace povede k rychlému růstu cen a může rychle přerůst v hyperinflaci, tedy nárůst cen o 1 000 % a více, což je tedy minimálně 10násobné zvýšení cen. Hyperinflace v jednotlivých zemích přeroste ve státní bankroty.

Kdo má větší množství peněz na jediném bankovním účtu, tomu doporučujeme založit si v brzké době účty ve více bankách a peníze mezi ně rovnoměrně rozdělit. Nelze se spoléhat ani na to, že do určité výše jsou vklady pojištěny. Politici si s tím pravděpodobně nebudou dělat velkou hlavu. Z tohoto důvodu je vhodné mít stále po ruce dostatečné množství peněz v hotovosti, aby za ně bylo případně možné nakoupit alespoň dostatek trvanlivých potravin.

Je nutné si uvědomit, že především ekonomika, politika a vojenství jsou spojené nádoby a změna v kterékoli z nich dříve či později ovlivní ostatní.

Válka v Libyi

V roce 1969 došlo v Libyi ke svržení tamější vlády a do čela státu se dostal Muammar Kaddáfí. Tento muž dokázal za svých 42 let vlády vybudovat z chudé africké země „Švýcarsko“ Afriky. Zasloužil se především o velký vzestup gramotnosti, dosažení vysokého průměrného věku obyvatelstva, který je vyšší než ve většině západních zemí, a také o velmi nízký veřejný dluh. O tak nízkém zadlužení si téměř všechny země světa mohly jen nechat zdát. Ženy za jeho vlády získaly řadu práv. Mohly cestovat, řídit auto, požádat o rozvod, zakládat různá sdružení apod. (How Gaddafi improved the situation of the Libyan women). Ženy v ostatních muslimských státech jim mohly jen tiše závidět. I když diktátor Kaddáfí nebyl žádný svatoušek, přesto se většina lidí měla za jeho vlády poměrně dobře, což se rozhodně nedá říct o současné Libyi. Nicméně pod jeho vedením měla Libye na svědomí i několik teroristických útoků proti Západu.

Je vhodné podotknout, že Muammar Kaddáfí se v poslední době zabýval myšlenkou zavedení zlatého dináru. Zlatý dinár měl dobré vyhlídky stát se novou měnou v severní Africe a možná i v některých zemích na Blízkém východě. Plukovník Kaddáfí měl navíc v plánu použít tento zlatý dinár pro obchodování s ropou (více informací je například v článku Analyst Adrian Salbuchi explains what he reckon is going on in Libya). Za předpokladu, že by dotáhl tento záměr do konce, by mohl výrazně uškodit zejména americkému dolaru a euru.

Pokud jde o libyjské zásoby ropy, tak ty se v celosvětovém měřítku řadí na deváté místo. Tato ropa obsahuje malé množství síry, takže náklady na její zpracování jsou oproti ropě s vysokým obsahem síry nízké. Rafinériemi je tedy velmi žádaná, neboť ji mohou snadno zpracovávat. Naprostá většina libyjské ropy proudí do Evropy. Jestliže si největší evropské dovozce libyjské ropy seřadíme sestupně podle objemu dovozu této suroviny, dostaneme následující seznam: Itálie, Francie, Německo, Španělsko a Velká Británie (Facts on Libya: oil and gas (IEA 21 February 2011)).

Když v prosinci 2010 začaly protivládní demonstrace v Tunisku, svitla Západu naděje, že by třeba nějakou náhodou mohlo dojít k rozšíření nepokojů i do Libye, která na rozdíl od většiny muslimských zemí byla sama sebou, tj. nebyla pod vlivem Západu. V polovině ledna 2011 padla tuniská vláda a podobné protesty proti vládnoucím režimům se rozhořely v mnoha zemích severní Afriky a Blízkého východu. Těmto událostem se začalo říkat arabské jaro. Oproti nepokojům v Tunisku nebo Egyptu se situace v Libyi zcela zásadně lišila. Odpůrci režimu od samého počátku neusilovali o státní převrat pokojnými protesty, ale s pomocí zbraní (Insurrection and Military Intervention: The US-NATO Attempted Coup d Etat in Libya?).

Podobně jako v případě Jugoslávie nebo Iráku se i proti libyjskému režimu rozpoutala rozsáhlá dezinformační kampaň, jejímž účelem bylo ospravedlnit vojenský zásah (Libya in the Cross-Hairs of a “Humanitarian War”: A “No-Fly Zone” is Equivalent to an Act of War). Nakonec se Západu podařilo prosadit tzv. „bezletovou zónu“, což v praxi znamenalo nevybíravé bombardování vojenských a mnohdy i civilních cílů (Make No Mistake: NATO committed War Crimes in Libya, Libya: NATO Continues to Bomb Civilian Targets : Global Research reports from TripoliThe Truth Behind the US/NATO War on Libya). Kromě vznešeného označení „bezletová zóna“ se pro masivní bombardování často používaly i výrazy jako „humanitární zásah“, „humanitární bombardování“ a „ochrana civilistů“.

Asi nikoho nepřekvapí, že od počátku povstání, a možná již před ním, některé západní země podporovaly dodávkami zbraní libyjskou opozici. Opoziční bojovníci byli především západními politiky a západními médii často označováni jako bojovníci za svobodu. Když se ale podrobněji podíváme na jednu odnož rebelů, setkáme se s názvem skupiny Libyjská islámská bojující skupina (Libyan Islamic Fighting Group nebo též Al-Jama'a al-Islamiyyah al-Muqatilah bi-Libya). Tato skupina je vedena jako teroristická organizace (Current List of Designated Foreign Terrorist Organizations) a v únoru 2011 se přejmenovala na Islámské hnutí pro změnu (Islamic Movement for Change). Podrobnější informace jsou například v článcích The Libyan Islamic Fighting Group – from al-Qaida to the Arab spring, “Our Man in Tripoli”: US-NATO Sponsored Islamic Terrorists Integrate Libya's Pro-Democracy OppositionThe “Liberation” of Libya: NATO Special Forces and Al Qaeda Join Hands : “Former Terrorists” Join the “Pro-democracy” Bandwagon. Z uvedených informací vyplývá, že boj s tzv. terorismem postrádá smysl, když se někdy s teroristy bojuje a jindy se s nimi navazuje čilá spolupráce spojená s jejich vyzbrojováním. Jestli ty západní státy, které spolupracovaly nebo spolupracují s teroristy, patří mezi demokratické nebo teroristické, to ať si každý posoudí sám.

Nebylo těžké odhadnout, jak skončí Kaddáfí. Jeho kolona opouštějící město Sirta byla 20. října 2011 napadena americkým bezpilotním letounem a francouzským letadlem (The Assassination of GaddafiPutin dubs McCain 'nuts', says US drones, commandos killed Gaddafi). Zraněný plukovník Kaddáfí byl následně bez řádného soudního procesu brutálně zavražděn (Killing a POW? Gaddafi's last moments (VIDEO)).

Zcela jistě stojí za pozornost, že v západních zemích měla Libye kolem 100 miliard dolarů (Destroying a Country's Standard of Living: What Libya Had Achieved, What has been Destroyed). Tento majetek byl Západem samozřejmě „zabaven“ a údajně by měl být postupně použit hlavně na poválečnou obnovu zničené Libye. Dá se očekávat, že podobně jako v Iráku zakázky na tuto poválečnou obnovu získají hlavně americké a některé západoevropské firmy, zejména britské a francouzské. V článku Co nás čeká v roce 2011 a 2012 jsme se seznámili s principem tvorby peněz. Pokud by tedy třeba jenom polovina těchto peněz, tj. 50 miliard dolarů, byla použita na zaplacení zmiňovaným západním firmám za dodávku jejich zboží a služeb, potom by se nabídka peněz v zemích, ve kterých mají tyto firmy sídlo, mohla zvýšit o hodnotu odpovídající několika stům miliard dolarů. V době světové finanční a ekonomické krize tento obnos tedy není zanedbatelný.

Co se získalo obsazením Libye? Západ získal kontrolu nad libyjskou ropou, plynem a nad dalším vývojem této země, Rusko přišlo o významného odběratele svých zbraní a zároveň ztratilo část vlivu ve Středomoří, Čína přišla hlavně o jednoho dodavatele ropy a také o spojence a libyjský lid konečně získal demokracii (z podobné demokracie se například irácký lid od roku 2003 ještě nevzpamatoval).

Vypadá to, že Západ šíří svoje pojetí demokracie jen do těch zemí, které mají například ropu, plyn, nerostné suroviny apod. Přitom především v některých velmi chudých afrických státech velmi často dochází ke skutečným masakrům civilního obyvatelstva, ale Západu to očividně moc nevadí.

Sýrie

(Aktualizace 27. srpna 2013.)

Mezi Sýrií a Íránem je pevné vojenské spojenectví. Pokud by byl jeden z těchto států napaden, druhý by mu šel na pomoc. Trnem v oku je Západu a Izraeli i syrský přístav Tartus, kde mají Rusové vojenskou námořní základnu, která jim umožňuje okamžitý přístup do Středozemního moře. Pokud by v Sýrii byla nastolena prozápadní vláda, Rusko by pravděpodobně rychle přišlo nejen o tuto strategickou základnu, ale i o značnou část svého vlivu na Blízkém východě a zároveň by NATO zase více utáhlo smyčku kolem Ruské federace. Jelikož zejména Spojené státy a Izrael se již řadu let připravují k útoku na Írán, pád syrského režimu by se jim nyní velmi hodil, a to pokud možno ještě před útokem na Írán. Izolovaný Írán by byl snadnější cíl a Izrael by neriskoval těžké ztráty z války se Sýrií a případně i s Libanonem.

Podle informací z hlavních zpravodajských médií se v březnu 2011 měla do Sýrie rozšířit vlna prodemokratického protestního hnutí známého jako arabské jaro. Lidé se údajně účastnili masových shromáždění proti syrské vládě a syrské ozbrojené složky měly krvavě potlačovat demonstranty. Pokud se ale na situaci podíváme z jiného úhlu, objevíme v předkládaných informacích značné nepřesnosti. Shromáždění proti vládnoucímu režimu probíhala, ale o nějakých velkých masových akcích nemohla být řeč. Mnohem více lidí se totiž scházelo na podporu Bašára al-Asada. Při jedné takové akci na podporu prezidenta Asada se mělo v Damašku, syrském hlavním městě, sejít až milion lidí (1 million Syrians support Assad in Damascus). Bohužel se často stávalo, že se mezi pokojné demonstranty vmísili ozbrojenci, kteří stříleli hlavně po vojácích a policistech (SYRIA: Who is Behind The Protest Movement? Fabricating a Pretext for a US-NATO “Humanitarian Intervention”). Výsledkem byl nejen značný počet mrtvých a zraněných civilistů, ale i příslušníků ozbrojených složek.

Informace o počtech mrtvých civilistů pocházejí hlavně od syrské opozice, takže je problém tato čísla ověřit (China's stance on Syria – 'a matter of principle'). Oficiální údaje uvádí, že během dosavadních bojů mohlo v Sýrii zemřít kolem 80 000–100 000 lidí a z tohoto počtu zhruba 40 % tvoří vojáci, příslušníci provládních milic a policisté, 30–40 % žoldáci z řad syrské opozice a zbytek civilisté (Casualties of the Syrian civil war, Assad backers reportedly make up 43 percent of dead in Syria).

Z vysokého počtu mrtvých syrských policistů a vojáku ihned poznáme, že státní ozbrojené složky se rozhodně nesetkaly s nějakými pokojnými demonstranty. Tito policisté a vojáci byli zabiti velmi dobře organizovanými a vybavenými ozbrojenými skupinami napojenými na syrskou opozici (Lavrov: Syria is Confronting Armed Gangs, al-Qaeda Members that Commited Horrible Crimes, The Al Qaeda Insurgency in Syria: Recruiting Jihadists to Wage NATO's “Humanitarian Wars” : PART IIIThe “Free Syria Army”: Placard-Waving Protesters are actually Machine Gun-Wielding Terrorists). Například už jen samotný obrázek v článku US and allies 'considering plans' for military aid to Syrian rebels nám umožní udělat si docela slušnou představu o lidech, kteří tvoří hlavní část syrské opozice. V tomto článku se dočteme i o podpoře syrských rebelů, a to hned několika státy. Jednalo se například o podporu v podobě dodávek satelitních telefonů, protitankových střel a přístrojů na noční vidění. O financování a vyzbrojování syrské opozice se více dovíme například z článků US Funding Syrian Opposition, US secretly funded Syrian opposition, Syria: Clinton Admits US On Same Side As Al Qaeda To Destabilise Assad Government, US, Israel involved in illegal arms supplies to Syria, Foreign Powers Behind Syria Unrest“Financing of Terrorism” in Syria Must Stop. Z těchto informací vyplývá, že mnohé západní státy, Izrael a některé arabské země se vměšují do vnitřních záležitostí suverénního státu a pokoušejí se vytvořit vhodné podmínky pro státní převrat nebo pro vojenský zásah a neváhají přitom podporovat i teroristy. Mezinárodní právo veřejné těmto „demokratickým“ zemím očividně mnoho neříká.

Dost problematické bylo pro syrskou armádu dobývání města Homs. Hlavně z tohoto města přicházely informace o údajných masakrech civilního obyvatelstva příslušníky syrské armády. Nicméně existují i protichůdné informace, které tvrdí, že opozice stála za vyvražděním mnoha civilistů včetně žen a dětí, aby tak očernila syrský režim (SYRIA:Terrorist Groups Committed Atrocious Massacre in Homs to Elicit International Support against Syrian Government). Je dobré si uvědomit, že syrská armáda nemá a nikdy neměla zájem na tom, aby svými postupy dávala Západu a jeho spojencům záminku k útoku na Sýrii. Má totiž co dělat s domácími teroristy. Je proto pravděpodobné, že za většinou masakrů civilního obyvatelstva stojí teroristé z řad syrské opozice, která je podporovaná Západem, Izraelem a některými arabskými státy.

Na dobytých územích syrská armáda zajistila různé typy zbraní a výbavy. Jednalo se například o protitankové střely, přístroje na noční vidění, odstřelovací pušky, miny, granáty, komunikační prostředky, samopaly, … Často se jednalo o zbraně americké, evropské a izraelské výroby. Podrobnosti jsou v článcích Syrian army seizes multiple arms depots from rebelsReport: Mossad, CIA And Blackwater Operate In Syria. Mnohé z těchto špičkových zbraní a výbavy přitom nemá ani syrská armáda.

Západ se na půdě OSN pokoušel proti Sýrii použít podobný postup jako proti Libyi. Tyto rezoluce ale byly Ruskem a Čínou okamžitě zamítnuty (Russia, China Veto UN Resolution on Syria). Rusko a Čína také varovaly před napadením Sýrie. Podrobnější informace jsou například v článcích Russia, China warn against foreign intervention in SyriaPutin Condemns Syria Violence but Warns against Interference.

V srpnu 2012 se začalo poukazovat na možnou hrozbu v podobě syrských chemických zbraní, které by mohly být použity proti opozici, anebo by se mohly dostat do nepovolaných rukou. Podle oficiální propagandy by Západ v takovém případě uvažoval o útoku na Sýrii, samozřejmě bez mandátu OSN (Syria chemical weapons threat as pretext for invasionObama threatens to attack Syria). Počátkem prosince 2012 se tato údajná hrozba začala opět dostávat do centra pozornosti hlavních médií (Syria loads chemical weapons into bombs; military awaits Assad's order). Je zajímavé, že k tomuto očerňování syrského režimu došlo zhruba ve stejném časovém úseku, ve kterém se v plném světle začala ukazovat pravá tvář syrské opozice (Video shows another insurgent execution in Syria, Syrian insurgents open fire on protestors, 29 Syrian students, a teacher killed in militant attack on school, Human Rights Watch accuses Syrian rebels of using children for fighting a video Russian Documentary: The Human Cost of the Syrian Crisis, které by rozhodně neměly vidět děti).

Západ a jeho spojenci se snaží prostřednictvím masivní dezinformační kampaně pomocí hlavních zpravodajských médií vystupovat jako „mírotvorci“, a to nejen při řešení problémů v Sýrii. Především kroky Západu a Izraele týkající se hlavně Sýrie donutily Rusy přistoupit k dalším opatřením. V květnu Rusové po 21 letech obnovily Středomořskou flotilu (Russian Pacific Fleet Warships to Enter MediterraneanTwo Warships Join Russia's Mediterranean Task Force). Tato flotila je zřejmě jedním z posledních ruských varování Západu a Izraeli, aby daly ruce pryč od Sýrie a Íránu a začaly ctít mezinárodní právo veřejné. Rusové navíc plánují dodávku prvotřídního ruského systému protivzdušné obrany známého jako S-300 do Sýrie (Delivery of S-300 hampers Syrian opposition's victory, S-300 a purely defensive weapon – Pushkov), z čehož Izrael vůbec nemá radost, protože by již nemohl jen tak bombardovat cíle v Sýrii, jak to kolikrát dělal (poslední takový útok byl na počátku května – Unprovoked Israeli Acts of Aggression against Syria, Prelude to a Broader War?, The Israeli Attack on Syria and the History of War: Profile of Lawless Aggression).

Přibližně od května začala mít s teroristy úzce spolupracující syrská opozice ohromné problémy, protože rychle začala ztrácet své pozice především díky vojenským úspěchům syrské armády (Syrian Forces Inflict Heavy Losses on US Sponsored Terrorists, Syrian rebels faced with all-out army offensive). Zřejmě jen pouhou shodou okolností se v přibližně stejné době objevily ze strany Západu informace o údajném použití chemických zbraní syrskou armádou (US says it will give military aid to Syria rebels). Podobné „zaručené“ důkazy od tajných služeb tu už byly v případě Iráku, po jehož napadení a obsazení se žádné zbraně hromadného ničení nenašly. Není se tedy co divit, že Rusové o údajném použití chemických zbraní syrskou armádou postrádají jakékoli důkazy (No genuine data that Syrian authorities use chemical weapons – Patrushev, US Chemical Weapons Report in Syria ‘Fabricated’ – Russian MPRussia questions US evidence on Syria's use of chemical weapons). Mnohem zajímavější ale je ta skutečnost, že se u teroristů z řad syrské opozice našla nervově paralytická látka sarin (Russia Wants More Info From Turkey on Sarin Reports, Syrian army captures party of sarin from rebels in HamaThe Forbidden Truth: The U.S. is Channeling Chemical Weapons to Al Qaeda in Syria, Obama is a Liar and a Terrorist : Who has Crossed the “Red Line”? Barack Obama and John Kerry are Supporting a Terrorist Organization on the State Department List), tedy právě taková bojová chemická látka, kterou údajně měla použít syrská armáda. Otázkou tedy je, kdo v Sýrii použil a případně opět plánuje použít sarin, aby tím poskytl záminku pro vojenskou akci ze strany Západu? Syrská armáda takovou potřebu nemá a nikdy neměla (Assad has no need to use chemical arms – Russia).

Od června Evropská unie oficiálně zrušila zákaz vývozu zbraní pro syrskou opozici (Lifting the Fake EU Arms Embargo: Weapons for Al Qaeda in Syria). Dodávky zbraní nevládní organizaci jsou v rozporu s mezinárodním právem veřejným (EU decision not to extend embargo on arms supplies to Syrian opposition is illegitimate – Lavrov). Je dobré připomenout, že Sýrii zastupuje syrská vláda a ne především Západem a Izraelem podporovaná syrská opozice úzce spolupracující s teroristy. S ohledem na tyto a jiné skutečnosti by někoho mohla napadnout třeba taková myšlenka, že podle dostupných informací to vypadá tak, že Západ a Izrael podporují terorismus a porušují mezinárodní právo kdykoli se jim zlíbí. Tato myšlenka by u někoho mohla vést například takovým k závěrům, že v rámci boje s tzv. terorismem je mnohdy těžké odlišit teroristy od těch, kteří je pronásledují. Podobně by někoho mohla napadnout myšlenka, že pokud by se mezinárodní právo veřejné zrušilo, tolik by se vlastně nestalo.

V polovině června Američané opět začali prosazovat myšlenku tzv. „bezletové“ zóny, ale tentokrát jen nad jihem Sýrie poblíž jordánských hranic (US military plan for arming Syrian rebels, calls for limited no-fly zone). Samozřejmě by se v takovém případě jednalo o porušení mezinárodního práva (No-Fly Zone in Syria Would Break International Law – Lavrov). Honosný název „bezletová“ zóna znamená bezletovou zónu pro syrská letadla a letovou zónu pro letadla Spojených států amerických, Izraele, Velké Británie, Francie apod., a neznamená tedy nic jiného než válku.

Aby se Sýrie nemohla po nepřátelském útoku ze strany Severoatlantické aliance a Izraele plně bránit, byly v únoru v Turecku rozmístěny podél syrské hranice americké systémy protivzdušné obrany známé jako Patriot (All NATO Patriot batteries in Turkey operational, REAL PURPOSE OF PATRIOT MISSILES IN TURKEY). V polovině června byly další systémy Patriot dopraveny do Jordánska, kde zůstanou na neurčito umístěny poblíž syrské hranice ('U.S. to keep missiles, jets in Jordan amid Syria crisis' – Pentagon).

21. srpna 2013 došlo na jednom předměstí Damašku, které tou dobou bylo pod plnou kontrolou syrské opozice, k chemickému útoku, při kterém možná zahynulo i přes tisíc civilistů (Syria opposition claims 1,193 killed in chemical attack by gov't forcesSyria chemical attack another 'false flag'). Zatímco Západ a Izrael bez předložení jakýchkoli důkazů okamžitě začaly z útoku obviňovat syrskou armádu, Rusové byli jiného názoru (viz například články Alleged Syrian chemical attack was 'a pre-planned action' – Russia, Russia says West has no proof for Syria weapons claimsHysteria around chemical attack suits those who want military intervention in Syria – Lavrov). Na základě velmi hrubých vstupních informací o tomto útoku můžeme v tuto chvíli přibližně odhadnout, že pokud byl k útoku použit sarin, potom se jeho množství mohlo pohybovat v rozsahu od několika desítek do několika set kilogramů. Mimochodem ve výše uvedeném textu je zmínka o tom, že se u teroristů z řad syrské opozice již dříve měl najít schovaný sarin.

Za zmínku ještě stojí informace, že útok se stal v době, kdy syrská opozice ztrácí jednu pozici za druhou a pár dnů poté, co do Damašku dorazil vyšetřovací tým OSN, aby prošetřil dřívější chemické útoky. Syrská armáda by jednala krajně netakticky, pokud by několik kilometrů od hotelu, kde je ubytovaný vyšetřovací tým OSN, provedla chemický útok, a dala tak Západu trumf do rukou. Kdyby syrská armáda chtěla zabíjet civilní obyvatelstvo, potom by jí stačilo na územích, které má pod kontrolou, obyvatelstvo postřílet. O takovém jednání syrské armády nejsou žádné zprávy, což se ale rozhodně nedá říct o oblastech, které kontroluje nebo kontrolovala syrská opozice.

Stojí rovněž za upozornění, že během války mezi Irákem a Íránem (1980–1988) Spojené státy americké aktivně pomáhaly Iráku, který tehdy vedl Saddám Husajn. Přestože byli Američané o iráckých chemických útocích informováni, vůbec se jim nesnažili zabránit. Podle odtajněných informací dokonce předávali irácké armádě informace o pozicích íránských jednotek, přestože věděli, že tyto informace budou použity pro chemické útoky proti íránským vojákům (Exclusive: CIA Files Prove America Helped Saddam as He Gassed IranHow The Times Have Changed: CIA Files Prove America Helped Saddam Use Chemical Weapons). Spojené státy americké tedy aktivně napomáhaly válečným zločinům. A najednou Američané v případě Sýrie nyní hrají před světem neskutečné divadlo, jak jim „vadí“ použití chemických zbraní. Přitom za chemickými útoky v Sýrii stojí pravděpodobně ve všech případech syrská opozice úzce spolupracující s teroristy, Američany, Izraelci apod.

Pojďme se nyní na situaci v Sýrii podívat trochu z jiného pohledu. Představme si, že by několik desítek tisíc dobře ozbrojených lidí obsadilo v České republice několik velkých měst jako například Prahu, Brno, Ostravu, Liberec apod. Jejich cílem by bylo donutit vládu, aby odstoupila. Zároveň by tito bojovníci za svobodu, demokracii a lidská práva pro dosažení něčích cílů postříleli či jinak zabili kolem 40 000 příslušníků složek zajišťujících ochranu lidí a státu a možná i kolem 15 000–25 000 civilistů včetně žen a dětí. Ke své „práci“ by mnozí členové této opozice využívali ze zahraničí zaslané odstřelovací pušky, přístroje na noční vidění, minomety, samopaly, granáty, přenosné střely země–vzduch, miny, … Rovněž by ve svých řadách měli i zahraniční žoldáky a civilní obyvatelstvo by často brali jako rukojmí. Kdybychom byli civilisté, byli bychom za takových okolností nakloněni těmto teroristům? Líbilo by se nám jejich chování? Většině z nás zřejmě ne. A co by udělal stát? Určitě by do ulic poslal armádu, aby tyto teroristy dostal před soud kvůli pokusu o státní převrat a celé řadě dalších trestných činů. Co by v takovém případě udělala například demokratická Amerika? Nebo Francie či Německo? I v těchto zemích by krev tekla potokem.

Írán

(Aktualizace 23. června 2013.)

Z Íránu se již nějakou dobu dělá další hrozba pro svět. Je to v podobné rovině jako před válkou v Iráku, kdy byly předkládány vykonstruované „důkazy“ o existenci zbraní hromadného ničení na jeho území. Tenkrát to byly lži a na základě lží zemřelo možná přes milion lidí. A teď ti samí nebo podobní „experti“ a zpravodajské služby mluví o „důkazech“, že se Írán snaží získat jadernou zbraň. Mimochodem, i kdyby ji získal nebo jich měl i několik desítek, neviděli bychom v tom žádný problém. Íránská zahraniční politika se totiž ani omylem nedá srovnávat s agresivní zahraniční politikou Spojených států amerických a Izraele – podrobnosti například v části nazvané Zprávy.

Smutné je, že „demokratické“ státy používají dvojí metr. Nikdo netlačí na Izrael, aby se vzdal svých 250–300 jaderných zbraní. Izrael cíleně likviduje jakýkoli zárodek odporu a neváhá bez mandátu OSN napadat (podobně jako některé jiné země) suverénní státy, což je jednoznačné porušení mezinárodního práva, a to se nemluví o útocích na civilní cíle a použití bílého fosforu proti civilistům (pro velmi hrubý přehled si uvedeme útok na Irák v roce 1981 – Operace Opera, útok na civilní cíle v Libanonu (2006) – Amnesty International obvinila Izrael z válečných zločinů, útok na Sýrii (2007) – Why did Israel attack Syria? a použití bílého fosforu proti Palestincům (2009) – Israel accused of war crimes over phosphorus use). Zřejmě nikdy na Izrael za jeho zločiny nebudou uvaleny žádné sankce. Jeho jaderné zbraně znamenají hrozbu pro celý Blízký východ, a tím i pro celý svět. Pokud chceme bezjaderný Blízký východ, měli bychom začít s Izraelem.

Írán má pod kontrolou přibližně 10 % celosvětových zásob ropy (List of countries by proven oil reserves) a druhé největší zásoby zemního plynu na světě – kolem 16 % (List of countries by natural gas proven reserves). Hrozbu pro Spojené státy americké představuje jeho ropná burza otevřená po řadě problémů v roce 2008 (Íránská ropná burza) a orientace na Čínu a Indii (Iran’s major oil customers, energy partners). V čem představuje ropná burza nebezpečí pro dolar? Na této burze se neobchoduje v dolarech, a tím se podkopává stabilita dolaru.

Údajným důvodem pro budování amerického systému protiraketové obrany mají být hlavně íránské balistické rakety. Současné a ani nově vyvinuté íránské balistické rakety by přitom ani za 10 let neměly představovat žádnou hrozbu pro Spojené státy americké. Pokud by Írán opravdu chtěl zaútočit na USA, potom by mohl celý nákladný americký systém protiraketové obrany obejít velmi jednoduchým způsobem. K tomu by mu stačilo využít například novou ruskou „hračku“, kterou tvoří 12m přepravní kontejner, v němž jsou ukryté řízené střely s plochou dráhou letu včetně odpalovacího zařízení – Russian company unveils 'bomb in a box' cruise missile system. S tímto skrytým moderním raketovým systémem není problém zaútočit na nějaký americký přístav z nákladní lodi, na jejíž palubě by byly rozmístěny přepravní kontejnery, již ze vzdálenosti 270 km od amerického pobřeží. Takže americký systém protivzdušné obrany za stovky miliard dolarů se dá účinně obejít za několik desítek milionů dolarů. Otázkou tedy je, proti komu je vlastně tento americký systém namířen. Proti Íránu to očividně není.

Je vhodné podívat se na mapu světa a najít si na ní Kaspické moře, Irák, Írán, Afghánistán, Perský záliv a země Šanghajského paktu (Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán). To nám řekne mnohem více než pouhá slova. Tak snadno zjistíme, proč je Írán tak důležitý. Obsazení Íránu by vedlo nejen k ovládnutí značných zásob ropy a zemního plynu, ale i k přímému propojení Iráku a Afghánistánu. Tím by NATO získalo vliv poblíž téměř celé jižní hranice Ruské federace.

Než se začneme zabývat přípravami k útoku na Írán, je dobré si uvědomit, že to není žádný malý stát. Írán se v celosvětovém měřítku svojí rozlohou řadí na 18. místo. Pro názornost můžeme říct, že jeho velikost se přibližně rovná celkové rozloze Německa, Polska, České republiky, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Slovinska a Itálie. Je také přibližně 3,8× větší než Irák a 2,5× větší než Afghánistán (The World Factbook).

Přípravy k útoku na Írán jsou v plném proudu (U.S.-NATO-Gulf Cooperation Council Military Buildup Against IranUS to reinforce naval presence in Persian Gulf). Oficiálním důvodem má být jeho údajná snaha vyrobit jadernou zbraň. Dosud ale nebyly nikým předloženy žádné důkazy o této údajné činnosti (VIDEO – Middle-East Tensions: 300 Nukes in Israel yet “Iran is the threat”The Mysterious “Laptop Documents”. Using Fake Intelligence to Justify a Pre-emptive Nuclear War on Iran). Rozhodně stojí za pozornost článek prestižních novin The New York Times nazvaný Iran Trumpets Nuclear Ability at a Second Location, v jehož závěru se bývalý americký ministr obrany Leon Panetta, rovněž bývalý šéf CIA, záporně vyjadřuje k otázce, jestli se Írán pokouší vyvinout jadernou zbraň. S podobným tvrzením přichází i článek 'US, Israel agree Iran abandoned nuclear bomb'. Rusové tedy oprávněně tvrdí, že Západ nemá žádné důkazy o tom, že se Írán snaží vyrobit jadernou zbraň (No proof of nuclear bomb development by Iran – Patrushev).

Existuje značná pravděpodobnost, že útok na Írán otevře „Pandořinu skříňku“, která může rozpoutat takové peklo na zemi, o kterém se naprosté většině lidí nezdálo ani v tom nejhorším snu (War on Iran Would Mean World War III, The Dangers of Nuclear War and Threats Against Iran, The Next World War: The “Great Game” and the Threat of Nuclear War : Part III, War and the Financial Crisis. The Threat to Humanity of a Nuclear War against Iran). Írán není Jugoslávie. Írán není Irák. Írán není Libye. Írán se nenechá bombardovat bez patřičné odvety. Očekává se, že hned v prvních minutách bojů provede mohutný odvetný raketový úder na Izrael a na ty okolní státy (například Gruzie, Turecko – člen NATO, Saudská Arábie, …), které proti němu umožní vést zejména americký nebo izraelský útok tak, že pro tento útok poskytnou své základny nebo vzdušný prostor (“War on Iran Will Trigger World War III”, UPDATE 2-Iran says will hit any country used to strike its soilIn case of attack on Iran, it will strike against Turkey). Zároveň se očekává, že Sýrie vojensky podpoří Írán, a to bezprostředně po jeho napadení.

S ohledem na rozlohu Íránu a na možnou rychlost útočících letadel a raket by Írán měl mít dostatek času na vystřelení až několika desítek tisíc raket na okolní strategické cíle. Je jasné, že hodně raket s přehledem zasáhne určené cíle, protože žádný systém protivzdušné obrany na světě nemá 100% účinnost a schopnost odrazit velký raketový útok. Zřejmě již v průběhu několika desítek minut od počátku útoku na Írán dojde k rozšíření bojů na podstatnou část Blízkého východu. Je možné, že v této oblasti již v prvních hodinách či dnech války dojde k použití jaderných, chemických a možná i biologických zbraní. Rozšíření konfliktu na další oblasti bude pravděpodobně již jenom otázka času. Předpokládáme, že Britové, Kanaďané a Francouzi se možná aktivně zapojí již do prvotního útoku. V praxi by tedy možná již od samotného počátku bojů mohlo být do války zapojeno hned pět členských států NATO, tj. USA, Turecko, Velká Británie, Kanada a Francie. Kdy případně dojde k zapojení dalších členských zemí, to ukáže čas. Jsme toho názoru, že se bude pravděpodobně jednat o dny až týdny.

Rozšiřování konfliktu mimo oblast Blízkého východu bude záviset hlavně na postoji Ruska a Číny. Jelikož je téměř jisté, že tyto státy neodsouhlasí žádnou rezoluci OSN, která by umožnila napadení Íránu nebo Sýrie, lze předpokládat, že ostře vystoupí proti napadení Íránu. Írán je pro ně příliš důležitý a nemohou si dovolit jej nechat padnout do rukou Severoatlantické aliance. Podrobnější informace jsou například v článku CONFRONTATION BETWEEN MILITARY BLOCS: The Eurasian “Triple Alliance.” The Strategic Importance of Iran for Russia and China. Dost nám napoví i názor Leonida Ivašova, ruského generála ve výslužbě. Generál Ivašov tvrdí, že útok na Írán nebo Sýrii by znamenal nepřímý útok proti Rusku a jeho strategickým zájmům – Video: Former General Says Russia Will Not Allow Israel-U.S. Attack On Iran and Syria. Postoj Číny zase dobře zastupuje prohlášení generálmajora Zhang Zhaozhonga, který působí jako profesor na čínské Univerzitě obrany. Jeho názor je, že Čína nebude váhat chránit Írán, i kdyby mělo dojít k třetí světové válce. Podrobnosti jsou v článku China must protect Iran even with WWIII.

Přes OSN neprojde žádná rezoluce schvalující útok na Írán nebo Sýrii, takže máme na výběr dvě možnosti. Buď dojde k napadení Íránu (může teoreticky dojít i k dřívějšímu napadení Sýrie s následným zapojením Íránu do války) bez mandátu OSN a bez podpory značné části světové veřejnosti, nebo se najde nějaká vhodná záminka, tzv. druhé 11. září (více je v článku Co nás čeká v roce 2011 a 2012), což by pro Spojené státy americké nemusel být až tak zásadní problém (How to Start a War: The American Use of War Pretext Incidents). Touto záminkou možná bude odpálení „malé“ jaderné zbraně na nějaké lodi v nějakém americkém přístavu. Takový útok by vyvolal velké emoce po celém světě a nebyla by snaha provádět nějaké zdlouhavé vyšetřování, protože lidé by požadovali co nejrychlejší potrestání viníků. Předpokládáme, že z útoku by během několika dnů až týdnů byla obviněna al-Káida s tvrzením, že byla napojena na Írán. Následovalo by napadení Íránu a okamžité rozšíření útoků i proti Sýrii a Libanonu. Rozšíření války na téměř celý svět by mohlo nastat v rozsahu dnů až týdnů. Samozřejmě ve hře je stále možnost rozdmýchání válečného konfliktu nejprve v Sýrii s prakticky okamžitým zapojením Íránu a Libanonu do bojů po jejím boku. Ať se najde jakákoli záminka k útoku, závěr bude ve všech případech zřejmě stejný. Kolem září nebo října se možná staneme účastníky třetí světové války, a to i na území České republiky, pokud se konflikt nějakým zázrakem nepodaří ještě o něco odložit.

Zcela jistě stojí za pozornost, že zatímco řada lidí z široké veřejnosti podporuje útok na Írán, mnozí analytici nad takovým počínáním jenom nechápavě kroutí hlavou. Pro názornost si uvedeme například vyjádření Meira Dagana, bývalého ředitele izraelské zpravodajské služby Mosad. Dagan varuje před katastrofálními následky spojenými s útokem na Írán jak pro Izrael a Írán, tak i pro mnohé další státy – Former Mossad chief: Pre-emptive attack on Iran would be stupid.

Nadcházející události se mohou ještě trochu oddálit, ale pravděpodobně již ne zastavit. Na to je podle nás již příliš pozdě. Zábava končí, i když to tak navenek nevypadá. Z běžně dostupných informací totiž nelze snadno usuzovat na zmiňované problémy. Nyní zažíváme období ticha před bouří. O to horší pak budou následky, protože většina lidí nestihne ani zahájit nějaké přípravy, natož je dokončit. Měli bychom si vážit každého dne, kdy je všechno ještě v relativní pohodě, protože co dnes bereme jako samozřejmost, může být zítra zcela jinak. Nic netrvá věčně…

Útok v Bostonu

(Článek přidán 23. dubna 2013.)

15. dubna došlo v cílové rovince bostonského maratonu ke dvěma výbuchům, které zabily 3 lidi a téměř 200 zranily (More than 180 people injured in Boston Marathon bombings expected to live, doctors say). Jako pachatelé byli brzy označeni dva bratři (26letý Tamerlan Carnajev a 19letý Džochar Carnajev), kteří se v roce 2002 s rodiči přestěhovali do Spojených států z Čečenska, tj. ne z České republiky, jak tvrdili někteří američtí znalci (Twitterers mistake Czech Republic for Chechnya in Boston bombings).

23. dubna nás při aktualizování zpráv zaujal přepis soudního stání z 22. dubna (lze stáhnout například ze CNN – Transcript of Boston terror suspect's first hearing nebo z našich stránek – Tsarnaev hearing transcript) se zraněným 19letým Džocharem. Jelikož celý přepis soudního slyšení byl v *.pdf, tak jsme si jej ze zvědavosti stáhli, abychom se na dokument blíže podívali. Čekalo nás velké překvapení. Podle zobrazených vlastností dokumentu to na první pohled vypadá, že tento soubor byl vytvořen 2. června 2006 v programu pdfFactory verze 3.52 na počítači s Windows XP Home. Jenže verze 3.52 byla zveřejněna až 12. prosince 2009 (pdfFactory Release Notes). Pro vlastní výzkum si stačí dokument stáhnout, otevřít v programu Adobe Reader, Nuance PDF Reader apod. a zobrazit si vlastnosti dokumentu. Nebo by mělo stačit stisknout klávesu Ctrl a k ní písmeno D (Crtl + D).

Aby pan James P. Gibbons, úřední soudní zpravodaj, mohl 22. dubna 2013 po skončení soudního stání vytvořit dokument s datem 2. června 2006, musel by na svém počítači buď mít datum posunutý o téměř 7 let nazpět, nebo by si musel on nebo někdo jiný „pohrát“ s datem vytvoření souboru a změnit jej na rok 2006, což je značně nestandardní. Pokud by používal k psaní program Microsoft Word od verze 2007 (je v prodeji od konce roku 2006) nebo OpenOffice Writer od verze 1.1 (byla vydaná koncem roku 2003), neměl by mít problém uložit dokument do formátu *.pdf bez jakéhokoli dalšího programu jako pdfFactory apod. Důležité je i to, že dokument obsahuje pouze datum vytvoření a žádný datum změny. To naznačuje, že pokud nebyl použit speciální program na úpravu údajů v tomto *.pdf souboru, byl tento dokument zřejmě vytvořen bez úpravy nějakého staršího *.pdf souboru. Měnit například datum vytvoření souboru se v praxi i mezi informatiky používá velice zřídka. Když to shrneme, máme prakticky tři možnosti:

  1. čas na počítači posunutý o téměř 7 let zpět,
  2. pomocí speciálního programu vymazaný datum provedení úprav dokumentu a případně změněný datum vytvoření souboru,
  3. tento dokument byl skutečně vytvořený 2. června 2006 (později speciálním programem vložena informace o tvorbě v programu pdfFactory 3.52) a nyní pouze došlo k jeho předání médiím.

Motiv pro tyto výše zmíněné možnosti ať si každý najde sám.

Pokud byl při vytvoření tohoto dokumentu pouze posunutý čas na počítači o téměř 7 let, potom je na místě položit si otázku, o jaký šlo počítač, jestli o domácí nebo o firemní. Na domácím počítači je operační systém Windows XP Home běžný, ale na firemním až tak ne. Na firemních počítačích jsou dnes dost rozšířeny operační systémy Windows Vista nebo Windows 7 ve verzi Professional. Protože Windows se při připojení k internetu každých 7 dní snaží synchronizovat svůj čas s atomovými hodinami, je potom nepravděpodobné, že by téměř 7letý časový posun vydržel déle než několik týdnů. Výjimku by tvořil počítač trvale odpojený od internetu nebo počítač, který by měl blokovanou automatickou aktualizaci času, což vůbec není běžné. Rovněž by bylo vhodné počítač, na kterém měl být vytvořen tento dokument, podrobit důkladnému prozkoumání, aby se zjistil přesný datum vytvoření tohoto souboru.

Lze oprávněně předpokládat, že pokud došlo k soudnímu slyšení 22. dubna 2013, následný přepis rozhovorů by měl být standardně uložen s datem 22. dubna 2013 a ne 2. června 2006. Datum vytvoření souboru je důležitý i pro archivaci dokumentů a následné vyhledávání informací. Pokud bychom tedy chtěli prohledat všechny dokumenty, které se týkají tohoto soudního slyšení, a jako kritérium vyhledávání bychom zvolili časový údaj například od 15. dubna 2013, potom by dokument se starším datem vytvoření nebyl nalezen, a tudíž ani prohledán.

V tuto chvíli je příliš brzy na to, aby se daly dělat jakékoli závěry o oficiální a neoficiální verzi. Nyní je více otázek než odpovědí. Nicméně za pročtení jistě stojí alespoň následující dokumenty (Zakázaná teorie o Bostonu! Co když to bylo úplně jinak, ptají se vyděšení AmeričanéConspiracy theories swirl around Boston Marathon terrorist attack). Pro podrobnosti doporučujeme sledovat Zprávy.

Za zmínku stojí i údajný pokus o útok z 16. dubna pomocí ricinu v dopise pro Baracka Husajna Obamu a jednoho amerického senátora (Follow Up Attack? Ricin Sent To Senator Who Ended Gun Control Filibuster; Second Letter Sent To ObamaUS Senator targeted by ricin letter attacks).

Nadále budeme pokračovat ve sběru a vyhodnocování dalších informací o tomto teroristickém útoku a budeme je průběžně zveřejňovat.


Aktualizace k bostonskému útoku

(Článek přidán 23. června 2013.)   Article in English

22. dubna 2013 byl zveřejněn přepis soudního stání se zraněným 19letým Džocharem. Tento dokument byl zveřejněn například na stránkách CNNThe Wall Street Journal.

23. dubna jsme zachytili tento dokument a provedli jeho analýzu, na jejímž základě jsme v češtině sepsali výše uvedený článek, který jsme tentýž den zveřejnili na našich webových stránkách. Zároveň jsme článek poslali na překlad do angličtiny (článek v angličtině jsme dali na internet až 27. dubna). Po několika hodinách od zveřejnění článku v češtině jsme na našich stránkách (konkrétně na tomto článku) zaregistrovali návštěvu od někoho ze Spojených států amerických s neznámým operačním systémem a neznámým webovým prohlížečem. Za několik hodin došlo na stránkách The Wall Street Journalu ke změně původního dokumentu tak, že byl do něj přidán datum změny 22. dubna 2013 a ponechán datum vytvoření 2. června 2006. Ostatní informace zůstaly nezměněny. K této změně ale nedošlo na CNN.

Po zveřejnění našeho článku o bostonském útoku jsme dále pečlivě analyzovali možnosti tvorby toho *.pdf souboru s údajným přepisem soudního stání s Džocharem. Testy jsme prováděli s anglickými zkušebními verzemi programu pdfFactory na několika počítačích s operačními systémy Windows XP7.

Na základě podrobného rozboru oficiálního dokumentu a chování anglických zkušebních verzí programu pdfFactory se ukázalo, že daný dokument nemohl být vytvořen v programu pdfFactory ve verzi 3.52 navzdory tomu, že tato verze je uvedena ve vlastnostech dokumentu (viz obrázek níže).

vlastnosti dokumentu

Verze 3.52 totiž obsahuje chybu v podrtržení odkazu www.pdffactory.com v dolní části (zápatí) každé strany dokumentu, který byl s její pomocí převeden do *.pdf. Všechny vyšší verze tuto chybu již neobsahují, tj. výrobce si jí všiml a opravil ji, což se rozhodně nedá říct o člověku, který se z nějakého důvodu snažil dokument upravit tak, aby to vypadalo na jeho vytvoření ve zkušební verzi programu pdfFactory verze 3.52. Na změnu vlastností dokumentu byl použit nějaký speciální program, s jehož pomocí se podvrhla hláška o vytvoření dokumentu ve zkušební verzi programu pdfFactory 3.52. Takový speciální program není běžně dostupný a naprostá většina informatiků (téměř 100 %) s ním nikdy nepřišla do styku. Podrobnosti jsou v níže uvedeném obrázku.

důkaz o podvodu s verzí 3.52

Pro vlastní výzkum si můžete stáhnout některé z následujících verzí programu pdfFactory přímo ze stránek výrobce: verze 3.50, 3.51, 3.52, 3.53, 4.50, 4.60, 4.704.81.

Nepouštíme se do žádných spekulací o motivech ohledně záměrné úpravy vlastností dokumentu pomocí nějakého speciálního programu, ale zabýváme se ověřitelnými fakty, která jsou v tomto případě jednoznačná. Zatímco o motivech se dá spekulovat hodiny, o faktech stačí mluvit pár minut. Motiv ať si každý hledá sám.

Pokud by byl proces s bratry Carnajevovými vykonstruovaný, nijak by nás to nepřekvapilo, protože ze strany Spojených států amerických by se ani omylem nejednalo o první takový případ (How to Start a War: The American Use of War Pretext Incidents. a zřejmě i 11. září 2001). Podobné akce měly na svědomí například Izrael (Ex-Mossad agent: Israel uses ‘false flag’ in most operations to avoid suspicion in Arab states. : Mossad 'Regularly' Faked Australian Passports, False Flag, Israel honors Jewish terrorists who attacked America – Israeli President calls them “heroes”, The Lavon Affair: When Israel Firebombed U.S. Installations), jednotky SS z nacistického Německa (Přepadení vysílačky v Gliwicích), zřejmě i Velká Británie v případě 7. července 2005 apod. Nemáme ale informace o tom, že by podobné akce měly na svědomí například nedemokratické státy jako Severní Korea, Írán, Sýrie apod.

Jelikož je zatím příliš brzy na to, aby bylo možné shrnout oficiální a neoficiální verzi událostí o bostonském útoku, podobně jako v případech 11. září 20017. července 2005, můžeme zatím doporučit k pečlivému pročtení alespoň článek Are the Boston Marathon Bombings Tied to a New American Campaign into the Caucasus?. Ještě bychom doplnili, že v našem prvním článku o bostonském útoku jsme jako funkci pana Gibbonse uvedli úřední soudní zpravodaj, ale po vyhledání českého protějšku anglického názvu official court reporter v právnickém slovníku se jedná o úředního/oficiálního soudního zapisovatele.

Válka na Ukrajině

(Článek přidán 24. března 2014.)

Na konci listopadu 2013 odmítla ukrajinská vláda podepsat dohodu o přidružení s Evropskou unií a místo toho přijala ruskou nabídku, která byla pro Ukrajinu mnohem výhodnější.[Ukrajina utnula přípravy asociační dohody s EU. Tymošenkovou nepustíEU odmítla dát peníze Ukrajině. Co měl Janukovyč dělat? ptá se Klausův exporadce Haas] To se ale nelíbilo řadě obyvatel hlavně ze západní části Ukrajiny, ukrajinské prozápadní opozici a mnohým západním politikům. V ulicích následně začaly demonstrace proti ukrajinské vládě.

Demonstrace v ulicích Kyjeva rychle přerostly v násilné nepokoje. Docházelo k poškozování a zapalování aut, zapalování některých státních budov a k útokům na policejní složky. Rozhodně by každý měl zhlédnout následující videa, aby si udělal lepší představu o průběhu většiny demonstrací (Ukrajinské peklo: Policista říká, že demonstranti ukřižovali 18 letého vojáka, NÁZOR: Násilí na Majdanu není pokojný protest. Akce vyvolává reakci.).

Ukrajinská policie z našeho pohledu vykázala obdivuhodnou míru tolerance vůči velmi agresivnímu chování demonstrantů. My bychom ani omylem tak tolerantní nebyli. Jak by s takovými demonstranty zacházeli v USA, to výstižně popsal americký vojenský analytik Richard Rozoff. Podle něj by tito demonstranti zametali své mozky z ulice (Ukraine: sick fascist filth and gangland violence as political opposition – Rick Rozoff), tj. v „demokratické“ a „svobodné“ Americe by byli velmi rychle postříleni. Při demonstracích na obou stranách celkově zahynulo kolem 100 lidí a zhruba 1 500 jich bylo zraněno.[Death Toll From Unrest in Ukraine Rises to 103] Řada demonstrantů i policistů zemřela díky střelným zraněním. Z odposlechu telefonického rozhovoru mezi Catherine Ashtonovou (vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise) a Urmasem Paetem (estonský ministr zahraničních věcí) vyplývá, že odstřelovači spolupracující s ukrajinskou opozicí stříleli nejen po policistech, ale i po demonstrantech.["Behind The Kiev Snipers It Was Somebody From The New Coalition" - A Stunning New Leak ReleasedLeaked Telephone Conversation: Ukraine Sniper Killings of “Opposition Protesters” Ordered by “Opposition Leaders”, Blamed on Yanukovych : The leaders of EuroMaidan ordered the shooting of their own supporters] Již koncem ledna, tedy zhruba měsíc před řáděním opozičních odstřelovačů nebo odstřelovačů pomáhajících ukrajinské opozici (Unknown Snipers and Western backed “Regime Change” : A Historical Review and Analysis), již byly náznaky, že tito bojovníci za „spravedlnost“, „svobodu“, „demokracii“ a „lidská práva“ mohou být rizikem pro demonstranty.[Ukrainian MP says NATO sniper could kill Kiev protester] Protože veřejnost neměla o „práci“ těchto odstřelovačů tušení, bylo snadné z hrůzných činů obvinit ukrajinskou policii. Nelze tvrdit, že by ukrajinské policejní složky neměly nikoho na svědomí, ale je pravděpodobné, že za velkou částí smrtelných i jiných střelných poranění stála právě opozice.[Protesters in Kiev were shot at from Maidan's commandant's office – Russia's UN envoy, Snipers shot people from buildings, controlled by Maidan protestors – Ukraine's ex-security chief, Latest reports about Kiev 'snipers' affair' cannot be 'swept under carpet' – Lavrov, A Distorted Lens Justifying An Illegitimate Ukrainian Government : Why does Western media ignore critical information about the snipers that killed Euromaidan protesters in Ukraine?, Ukraine Sniper Attacks Were a “False Flag” Operation. Who is the Culprit? : Who Stood to Gain from a False Flag Operation?, Snipers who shot at demonstrators in Kiev identified as Ukrainian citizens]

Z nám dostupných informací odvozujeme, že s pomocí Západu došlo na Ukrajině k dobře organizovanému násilnému státnímu převratu (viz například články USAID got Maidan coup up and running – media, The Road to Moscow Goes Through Kiev: A Coup d’Etat That Threatens RussiaUkraine revolt ‘an anti-constitutional coup and armed seizure of power’ – Putin). K verzi Západem organizovaného převratu přispělo i prohlášení Victorie Nulandové (náměstkyně amerického ministra zahraničních věcí pro evropské a euroasijské záležitosti) ohledně americké investice do Ukrajiny ve výši 5 000 000 000 dolarů (Victoria Nuland Admits: US Has Invested $5 Billion In The Development of Ukrainian, "Democratic Institutions") a zcela jednoznačně i její rozhovor s Geoffreyem Pyattem, americkým velvyslancem na Ukrajině (Washington’s Response to Leaked Victoria Nuland Call Confirms US-EU Regime-Change Plot in Ukraine). Je tedy na místě si položit otázku, proč by stát, který se dlouhodobě zmítá v dluzích, podporoval takovou částkou převrat v jiném státě, kdyby z toho nic neměl? S ohledem na zmíněné skutečnosti je možné, že zveřejněné e-maily (týkající se organizování státního převratu na Ukrajině) mezi Vitalijem Kličkem, členem ukrajinské opozice, a poradcem litevského prezidenta mohou být pravé.[Anonymous Ukraine Klitschko e-mails and Nuland/Pyatt dialogue prove US-backed coup] Ostatně americká účast na převratu na Ukrajině by rozhodně nebyla ničím výjimečným. Spojené státy mají se státními převraty v zemích, které neměly a nemají velké proamerické smýšlení, bohaté zkušenosti.[CIA admits role in 1953 Iranian coup : Declassified documents describe in detail how US – with British help – engineered coup against Mohammad Mosaddeq, A Timeline of CIA Atrocities, Covert United States foreign regime change actions, US-Backed Coup Hijacks Egypt’s RevolutionHow to Start a War: The American Use of War Pretext Incidents]

Západ měl hned několik důvodů pro státní převrat. Kdyby Ukrajina spadla pod západní vliv, mohlo by v ní NATO rychle zřídit vojenské základny a až k ruské hranici umístit především systémy protiraketové obrany, letadla a válečné loďstvo. Důvodem americké protiraketové obrany v Evropě totiž očividně není ochrana proti prakticky neexistující íránské nebo severokorejské hrozbě, ale ochrana před ruskými raketami (o tom pojednává náš článek nazvaný Americká protivzdušná obrana). Západ by mimo jiné rovněž uvítal plnou kontrolu nad ukrajinským hospodářstvím (The Looting Of Ukraine Has Begun) a jeho surovinovými zdroji (2011 Minerals Yearbook : The Mineral Industry of Ukraine). Jistě stojí za zmínku, že na Ukrajině hodnota hlavních ověřených nalezišť 97 druhů minerálů přesahuje 7,5 bilionu dolarů, tj. 7 500 000 000 000 dolarů, a pokud jde o minerály vzácných zemin, potom jejich zdroje na Ukrajině jsou největší v Evropě.[National Atlas of Ukraine : Mineral Resources] Z našeho článku nazvaného Válka v Afghánistánu mimo jiné vyplývá, že odhadovaná hodnota nalezišť minerálů v Afghánistánu je zhruba 2,5krát menší než na Ukrajině. Je také dobré zdůraznit, že průmysl je soustředěný hlavně ve východní polovině Ukrajiny, stejně jako většina nalezišť nerostných surovin.[Mapa průmyslové výroby na Ukrajině]

Ukrajinci mohli vyjádřit svůj nesouhlas vládě, která podepsala s Ruskem dohodu zahrnující mnohem výhodnější podmínky, než které nabízela Evropská unie, v dalších parlamentních volbách či jiným zákony předpokládaným způsobem, protože tak to bývá zvykem v demokratických zemích, mezi které Ukrajina před převratem bezpochyby patřila. Místo toho se část nespokojených občanů rozhodla pro násilné řešení. Pokud tak činí či takovou činnost podporují cizí státy, je to vměšování se do vnitřních záležitostí suverénního státu, což je hrubé porušení mezinárodního práva veřejného, a navíc takové chování nemá nic společného s principy demokracie. Radikálnější demonstranti se na protestní akce pečlivě připravovali. Na demonstrace přicházeli často ozbrojeni a velmi často používali Molotovovy koktejly (zápalné lahve). Radikálnějším demonstrantům, kteří vrhali zápalné lahve po prakticky neozbrojených policistech, muselo být jasné, že jimi mohou policistům způsobit vážná zranění, nebo dokonce smrt a lze mít za to, že s tímto důsledkem svých činů byli srozuměni. Tito demonstranti mohli svým chováním naplnit hned několik skutkových podstat trestných činů dle českého trestního zákona, a to například útok na veřejného činitele, ublížení na zdraví, zločinné spolčení, poškozování cizí věci, obecné ohrožení, výtržnictví atd. Řada z nich svým jednáním mohla naplňovat i znaky terorismu. Je tedy otázkou, zda chceme takové jednání schvalovat či podporovat?

Nepokoje na Ukrajině skončily prakticky až ve chvíli, kdy po pádu vlády musel prezident Janukovič opustit Ukrajinu. V tu dobu se začala postupně vytvářet nová ukrajinská vláda, jejíž někteří členové mají jak nevalnou pověst, tak i zajímavé spolupracovníky, kteří si o sobě myslí, že oni jsou zákon.[Ukraine: “Thugs R Us”. Western-Backed Extremists’ Intimidation Techniques, If the Ukraine was the USA what would happen?Moscow court arrests in absentia Ukrainian Right Sector leader Yarosh] Ozbrojeným státním převratem se k moci dostávají zpravidla diktátorské nebo nacionalistické režimy, a proto nová ukrajinská vláda, jejíž někteří členové se dostali k moci díky porušování řady zákonů, nebude zřejmě pro ukrajinský lid zcela ideální. Členům nově vzniklé ukrajinské vlády půjde zřejmě jen o vlastní moc a ne o blaho lidu. Na případu Ukrajiny se dá krásně ukázat, že řádné volby jsou v podstatě nepodstatné. Místo utrácení velké částky peněz za volební kampaň je plně dostačující postarat se s cizí pomocí o státní převrat, a k moci se tak snadno dostanou lidé s hodně pochybnou minulostí.[BBC Now Admits: Armed Nazis Led “Revolution” in Kiev, Ukraine, New Kiev authorities violate human rights - European observers, The Fascist Danger in Ukraine. Resurgence of Neo-Nazism Denied by Western Media, The Neoliberal Neo-Nazi Coup in Ukraine. The World is at a Dangerous Crossroads : GRTV Feature Interview with Michel Chossudovsky, The Neo-Nazi Question in Ukraine. Washington Is Bolstering “Shadowy Forces”, Dozens Killed in Ukraine, EU and Washington Supporting Ultra-Right Groups to Overturn Elected Yanukovych Government, Is the US backing Neo-Nazis in Ukraine? : John McCain and other state department members have troubling ties to the ultra-nationalist Svoboda party, Report: Ukraine’s Right Sector Leader Urges Terror Attacks on Russia : Tells Chechen Militant Crimea Is a 'Unique Chance' to Strike] Západní podpora takto vzniklé vládě může mít neblahý vliv na mezinárodní právo veřejné.[West Plunges International Law Into Crisis: Leading Russian MP] Mnohem větším problémem ale je, že Západ nijak neodsoudil činy ani těch radikálů, jejichž jednání by se mohlo označit až jako teroristické. Z toho lze logicky odvodit, že Západ již neskrývaně podporuje a schvaluje terorismus, jestliže to je v jeho zájmu. Pokud dané země nemají pro Západ a jeho spojence strategické či jiné podstatné výhody, pak se v nich nijak významně nezasahuje (například Rwanda). Leckdo by tedy mohl podotknout, že Osu zla ve světě zřejmě tvoří USA, Izrael, Velká Británie, Francie, Německo, Saudská Arábie, … a ne Rusko, Čína, Írán, Sýrie, … Agresivní zahraniční politiku ze strany USA, Izraele, Velké Británie, Francie, Německa, Saudské Arábie, Turecka apod. vnímáme jako největší hrozbu pro světový mír. Zajímavé je, že americkou zahraniční politiku týkající se Ukrajiny kritizuje nejen stále více a více známějších Američanů (viz například články Ron Paul defends Putin over Crimea referendum, Escalating Crisis in Ukraine: Obama Comes Out Against Self-Determination for Crimea), ale například i amerických nevládních organizací (US non-governmental organization start campaign against humanitarian aid for Kiev).

Zatímco 27. února 2014 byla v Kyjevě zvolena nová ukrajinská vláda (Yatsenyuk Government), v krymském městě Simferopolu došlo k obsazení budovy místního parlamentu zhruba 120 lidmi (Pro-Russian Gunmen Seize Ukraine Crimean Parliament; Russia Puts Jets On High Alert; Hryvnia In Record Plunge), o kterých si myslíme, že to byli ruští vojáci. V průběhu následujících dnů vjeli na Krymský poloostrov ruští vojáci z námořní základny v Sevastopolu a začali na Krymu zaujímat strategické pozice. Rozmisťování ruských vojáků po Krymském poloostrově vyvolalo u mnoha západních politiků téměř ukázkovou hysterickou reakci (Hysterie). Musel to být pro ně silně traumatizující podnět, když ztratili nervy a začali okamžitě Rusku vyhrožovat nejrůznějšími sankcemi, o jejichž důsledcích očividně nepřemýšleli. Rusové na západní výhrůžky prakticky nebrali zřetel a pokračovali dál v rozmisťování vojáků na Krymu. V polovině března proběhlo na Krymu referendum, ve kterém se rozhodlo o připojení Krymu k Ruské federaci. Hlasování proběhlo zcela řádně a bez jakékoli přítomnosti ruských vojáků ve volebních místnostech. Lidé se tedy rozhodovali zcela svobodně. Když byly 17. března 2014 vyhlášeny oficiální výsledky referenda, objevily se zajímavé informace. Pro připojení k Rusku nehlasovali pouze místní Rusové, ale i podstatná část Ukrajinců a Tatarů.[What the Western Media Won’t Tell You: Crimean Tatars and Ukrainians Also Voted to Join Russia : "On the 16th of March We Choose" neo-Nazi Ukraine "Or" Russia, With 100% ballots counted, 96.77% of Crimeans vote to re-unite with Russia - Crimean election chief] V průběhu následujících dnů po vyhlášení výsledku referenda začaly ukrajinské vojenské jednotky rozmístěné na Krymském poloostrově postupně přecházet pod ruské velení (Putin orders to recognize military ranks of Ukrainian officers transferring to serve in Russia) a 22. března 2014 přišla Ukrajina o poslední vojenské základny na Krymu (2,000 out of 18,000 Ukrainian Troops to Leave Crimea).

Od pádu Sovětského svazu koncem roku 1991 (Zánik Sovětského svazu) se NATO začalo šířit jako mor. Pod jeho nadvládu začaly upadat především země střední a východní Evropy, které byly za studené války pod ruským vlivem. Proces rozšiřování NATO byl urychlen po údajných útocích al-Káidy na USA 11. září 2001 (více informací je například v našich článcích 11. září 200111. září 2001 – neoficiální verze). NATO zkrátka přes 20 let utahovalo smyčku kolem Ruska.[US Control over Ukraine and the Encirclement of Russia: A Longstanding Strategic Objective : Obama’s Former Foreign Policy Adviser Said – In 1997 – that the U.S. Had to Gain Control of Ukraine, The Backstory to the Russia-Ukraine Confrontation: The US-NATO Encirclement of Russia, Ukraine and NATO’s Eastern Expansion: The “Containment” of Post Soviet Russia] Proces rozšiřování NATO docela dobře znázorňuje obrázek nazvaný RUSSIA WANTS WAR. Zatímco Rusko má v zahraničí jen pár vojenských základen a z nich je naprostá většina v bývalých sovětských republikách (List of Russian military bases abroad), Spojené státy jich ve světě mají možná i přes 1000 (The Worldwide Network of US Military Bases : The Global Deployment of US Military Personnel, Military mystery: How many bases does the US have, anyway?), tedy orientačně 70–100krát tolik. Aby se podařilo utáhnout smyčku kolem Ruska, k tomu je zapotřebí obsadit ještě Sýrii, Írán a samozřejmě Ukrajinu.

V krymském Sevastopolu měli Rusové od Ukrajiny dlouhodobě v pronájmu námořní základnu, která tvořila a stále tvoří hlavní opěrný bod ruské Černomořské flotily. Není určitě zapotřebí nijak zdůrazňovat, jak je tato základna důležitá pro ruskou národní bezpečnost. Předpokládáme, že Rusku nešlo ani tak o ochranu svých krajanů na Krymském poloostrově, jako o zabránění vstupu vojsk z organizace NATO do této strategicky významné oblasti. Jsme toho názoru, že nová prozápadní ukrajinská vláda mohla prakticky bezprostředně po svém zvolení pozvat na Ukrajinu síly NATO, a podle nás právě tato okolnost znamenala spouštěcí mechanismus pro vstup ruských vojsk na Krym. Protože je dost důkazů na to, aby se mohlo tvrdit, že americká protiraketová obrana v Evropě je budována výhradně proti Rusku, je jasné, že kdyby byla umístěna i na Ukrajině hlavně s letkou převážně amerických letadel, byla by to pro Ruskou federaci velmi vážná hrozba. Kdyby se americká účast na Ukrajině podpořila i americkými loděmi především v Sevastopolu, tj. americké válečné lodě by tam byly prakticky v těsné blízkosti ruských lodí, pak by to pro Rusko znamenalo bezprostřední ohrožení. Podle nás by pro Rusy bylo zcela nepřijatelné podstupovat takové riziko, a proto jim prakticky nezbylo nic jiného, než vstoupit na Krym (o zatlačování Ruska Západem do rohu jsme psali v článku Svět na okraji propasti). Rusko za žádných okolností nedovolí, aby Ukrajina vstoupila do Organizace severoatlantické smlouvy – NATO (West is actually responsible for the crisis in Ukraine - political analyst, Russia says Ukraine's NATO membership impossible) a ani Západu nedovolí, aby na Ukrajinu umístil své vojáky a vojenskou techniku.

Podle informací uvedených v článku Crimean leaders blame Kiev for selling Ukraine off for IMF loans z 9. března 2014 to vypadá, že ruské obavy z rozmístění prvků nejen americké protiraketové obrany na Ukrajině byly oprávněné. V tomto článku se mimo jiné uvádí, že Kyjev Američanům přislíbil oblast poblíž Charkova pro umístění amerického systému protiraketové obrany a amerických letadel na ochranu tohoto systému (pozn. zpravidla se něco slibuje až na základě nějaké předchozí žádosti, a proto lze předpokládat, že Američané novou ukrajinskou vládu požádali o tuto oblast kvůli strategickým důvodům). Samozřejmě by tento systém Američané nechránili jen pomocí letadel, ale museli by tam rozmístit i prvky protivzdušné obrany, a k tomu navíc minimálně jeden radar. Lze předpokládat, že by tam Američané mohli umístit i další vojenskou techniku. Je na místě poznamenat, že Charkov se nachází přibližně na severovýchodě Ukrajiny a blízko ruské hranice. Ruské vojenské cvičení, trvající do konce března, poblíž severovýchodní a východní hranice Ukrajiny považujeme za varování Ukrajině, aby si velmi pečlivě rozmyslela další kroky.[After Annexing Crimea, Russian Troops Are Piling Up By The East Ukraine BorderRussian Armed Forces intensify battle drills in areas bordering Ukraine - Defense Ministry] Rusko je kvůli ochraně své národní bezpečnosti zřejmě odhodláno zabránit vstupu sil NATO do Ukrajiny jakýmkoli způsobem. Je možné, že se NATO pokusí získat slíbenou základnu u Charkova tím způsobem, že na ni pošle několik bojových letadel, aby otestovalo, jestli Rusové zůstanou před hranicí s Ukrajinou nebo jestli na tuto základnu zaútočí. Pokud by Rusové na takovou provokaci nereagovali, mohlo by NATO v poměrně krátkém čase uvést danou základnu do provozu, a tím opět přispět k obkličování Ruské federace. Podle nás by Rusové tuto hrozbu nepřipustili a na tuto základnu by buď zaútočili, nebo by ji obklíčili, a donutili ji tak dříve či později ke kapitulaci. NATO by zřejmě kvůli tomuto kroku nešlo s Ruskem do války. Rusové by pak ale za takových okolností pravděpodobně obsadili celou Ukrajinu, a tím by Západu zmařili prakticky všechny jeho plány ohledně Ukrajiny. Jsme toho názoru, že ani získání plné kontroly nad Ukrajinou ze strany Ruska by pravděpodobně nevedlo ke vzniku třetí světové války. Její zahájení očekáváme až po vzniku války na Blízkém východě, tedy v červenci nebo srpnu 2014. Samozřejmě je možné, že se situace na Ukrajině může vyvíjet i jinak, ale hlavní směr světového vývoje očekáváme stále stejný, jak jsme jej popsali počátkem prosince 2013, tj. v květnu až červnu předpokládáme prudký nárůst napětí ve světě, v červenci počátek války na Blízkém východě, v červenci až srpnu rozšíření bojů na Střední a Dálný východ, v srpnu až září rozšíření války v podstatě na většinu světa a v říjnu nebo listopadu konec války. Pokud nedojde k nějaké neočekávané změně ve světovém dění, potom by odchylka od tohoto námi očekávaného scénáře mohla být zhruba v rozsahu plus minus jeden měsíc.

Lidé si často myslí, že americká armáda je ta nejlepší na světě. My si to rozhodně nemyslíme a zastáváme názor, že kdyby v současnosti došlo k válce pouze mezi USA a Ruskem, a to za použití všech dostupných zbraní, že by v ní Rusko zvítězilo zhruba se 70–80% pravděpodobností. Kdyby došlo k válce, opět za použití všech dostupných zbraní, jen mezi organizací NATO a Ruskou federací, potom by i v takovém případě mělo Rusko slušnou šanci na vítězství, řekněme tak 50–60 %. Je ale nutné si uvědomit, že ve světové válce by proti sobě nestály jen Rusko a NATO, ale i jejich spojenci. Na straně NATO by se jednalo o Izrael, Saudskou Arábii, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii, … a na straně Ruska by to byly státy jako Čína, Severní Korea, Sýrie, Írán, Venezuela, … Je dobré si uvědomit, že ruská armáda již dávno není to, co bývala v 90. letech 20. století. Od té doby prošla velkou modernizací, o které se raději moc nemluví, takže lidé jsou udržováni v iluzi, že NATO je neporazitelné. Ohledně vývoje ruské vojenské techniky doporučujeme zhlédnout ruský dokumentární cyklus nazvaný Ударная сила (Úderná síla). Tento dokument informuje převážně o současné ruské vojenské technice. Stojí jistě za zmínku, že mnohé z uveřejněných informací byly ještě před zveřejněním tohoto dokumentárního seriálu v režimu nejpřísnějšího utajení. Kdo neumí rusky, ten si pro získání hrubého přehledu o některých prvotřídních moderních ruských zbraních může přečíst alespoň pár následujících článků v angličtině (Voennoe Delo: S-300V vs Patriot! (English Subtitles), S-300 system-to-air missile system: NATO’s worst nightmare, S-400 Vs Patriot Missile System, S-400 (SA-20) Triumf, Russia's Shkval Rocket Torpedo is 3 to 4 Times Faster than Anything Else..., Torpedo technology).

Máme za to, že Západ by se měl zdržet jakékoli kritiky vůči Rusku ohledně porušování mezinárodního práva veřejného, dokud sám nepůjde vzorem. Například Spojené státy americké každodenně porušují mezinárodní právo veřejné, podobně je na tom třeba Izrael, a tomu se v západním světě říká demokratické chování. My to nazývá nedemokratickým nebo zločinným chováním. Mimochodem, když jsme u té západní „demokracie“, je dobré poukázat na tiskovou konferenci o Ukrajině pořádanou v Bílém domě 12. března 2014, na kterou byl ruským novinářům odepřen přístup (US banned Russian journalists from Obama-Yatsenyuk meeting for fear of asking 'undesirable' questions – Moscow) nebo nařízení Baracka Husajna Obamy (R.I.P. Freedom of Speech? Obama Bans Critics of Ukraine Coup From Entering U.S. : Executive order suspends entry rights of anyone who “undermines” Ukrainian “democracy”, Executive Order -- Blocking Property of Certain Persons Contributing to the Situation in Ukraine) postihujícího ty, kteří nesdílí na události na Ukrajině stejný názor jako „svobodná“ a „demokratická“ Amerika (mimochodem pěkný přehled porušování základních práv „demokratickou“ Amerikou je v článku The Human Rights Record of the United States in 2013 : Full Text of the People's Republic of China Report). Důkazů o prakticky každodenních západních a izraelských zločinech je tolik, že je zde nelze uvádět, ale stačí sledovat například námi aktualizované zprávy o dění ve světě. Kamkoli Západ vojensky vstoupil, tam nastal chaos a zkáza. Na zdevastovaných dobytých územích byly vždy nastoleny „loutkové“ prozápadní vlády a okupované země zažily západní pojetí demokracie. Kdyby se Rusko dostalo pod kontrolu Západu, nepochybně by bylo rozděleno na malé části, se kterými by se dalo snadno manipulovat a které by nemohly Západ nikdy ohrozit, a v těchto částech by bylo postupně drancováno jejich velké nerostné bohatství. Rusko je asi jediný stát na světě, který je surovinově plně soběstačný. Ukrajina je tedy pro ruskou národní bezpečnost zcela klíčová a Rusové v podstatě neměli na vybranou. Asi většina lidí by se na místě Rusů zachovala obdobně, kdyby měla stejné informace, jako mají Rusové. Minimálně obdobně (pravděpodobně ale mnohem důrazněji) by se zachovali i Američané, kdyby například Rusové svrhli vládu v Kanadě, dosadili by tam vládu napojenou i na neonacisty a začali by s ní vyjednávat o zřízení ruské vojenské základny zahrnující rakety, letadla, radar, systémy protivzdušné obrany apod., a to jen pár desítek kilometrů od hranice s USA.

Západ v dohledné době poskytne Ukrajině úročené půjčky. USA nabízí 1 miliardu dolarů (House Passes $1 Billion in Loan Guarantees to Aid Ukraine) a Evropská unie 1,4 miliardy dolarů (EU adds $1.4 billion to Ukrainian aid after political deal signed). Je ale možné, že tato finanční částka bude použita na úhradu ukrajinských závazků vůči Rusku a případně i jiným zemím jako například Číně (China Takes Sides: Sues Ukraine For $3bn Loan Repayment).

Uvalení ekonomických sankcí proti Rusku se mnoha západním politikům zdálo zpočátku velmi snadné, ale postupem času se začalo ukazovat, jak moc se mýlili. Masivní ekonomické sankce proti Rusku by pro Západ mohly znamenat sebevražedný krok. Pokud by Rusko v rámci odvetných opatření uvalilo na Západ maximální možné ekonomické sankce, měl by Západ velký problém. Kdyby se na stranu Ruska přidala Čína, což lze předpokládat, potom by Západ neměl velký problém, ale existenční problém. Je možné, že ostatní státy organizace BRICS, tj. Indie, Brazílie a Jihoafrická republika, by se mohly také přidat. Indie se zatím staví nestranně (India not to support Western sanction against Russia) podobně jako některé bývalé sovětské státy, Venezuela atd.

Rusko má několik způsobů, jak může odpovědět na západní sankce. Například jen uzavření ruského trhu pro západní firmy by Západ citelně pocítil, protože by utrpěl větší ztráty než Rusko.[Western businesses would suffer the most if US imposes sanctions on Russia – economists, EU sanctions against Russia will hit Latvia most — Latvian minister] Kdyby Rusko zastavilo dodávky ropy a plynu na Západ, pak především východoevropské státy by se během několika týdnů ocitly v obtížně řešitelné situaci, protože jsou na ruských dodávkách ropy a plynu velmi závislé.[Europe fears its dependency on Russian natural gas as U.S, EU sanctions near, Natural Gas in Europe − The Importance of Russia, Russia in the European energy sector] I když tyto země mají nouzové zásoby ropy a plynu zhruba na 2–3 měsíce, přesto by možná již po několika dnech nebo nejpozději pár týdnech začaly omezovat dodávky těchto surovin pro veřejnost, aby tak zajistily přednostně fungování především policie, hasičů, záchranné služby, armády, pošty a přepravních společností. Taková omezení by rychle vedla k nárůstu většiny cen. Lidé v těchto zemích by rychle snížili poptávku po luxusnějším zboží a službách. Dovoz zahraničního zboží by se velmi omezil, což by mělo zpožděný vliv na příjmy těch zemí, ze kterých by se dané zboží za běžných okolností dováželo. Za těchto okolností by krachovalo stále více a více firem, což by vedlo ke spirálovému efektu v ekonomice, tedy čím více lidí by bylo bez práce, tím méně by nakupovali, a tím více firem by krachovalo. Pokud by Rusko nezavřelo kohouty, mohlo by za ropu a plyn požadovat platbu v rublech, ve zlatě apod., což by výrazně znehodnotilo dolar (Forget Russia Dumping U.S. Treasuries … Here’s the REAL Economic Threat) a euro, a to by mělo velmi závažné dopady hlavně pro západní ekonomiku. Kdyby se Rusko uchýlilo třeba jen k prodeji amerických dluhopisů (Putin Advisor Threatens With Dumping US Treasurys, Abandoning Dollar If US Proceeds With Sanctions), které vlastní, mohlo by tak zažehnout řetězovou reakci spočívající v tom, že by se těchto dluhopisů začaly zbavovat především podobně smýšlející země. Čína by se pravděpodobně rychle a ráda přidala a tato společná akce by mohla rychle zapříčinit zhroucení amerického dolaru (Russia And China Stand In Agreement On Ukraine – And That Is Very Bad News For The United States, Russia Threatens To Abandon The U.S. Dollar And Start Dumping U.S. Debt), a tím v podstatě i celé západní ekonomiky. Tento krok by položil i japonskou ekonomiku, protože Japonsko má v amerických dluhopisech velké investice.[MAJOR FOREIGN HOLDERS OF TREASURY SECURITIES, This surprising chart shows which countries own the most U.S. debt] Tak masivnímu prodeji amerických dluhopisů by většinou extrémně zadlužené prozápadně orientované země nedokázaly čelit, protože na nákup těchto dluhopisů by neměly finanční prostředky. Dolar by zažil střemhlavý pád.

Teoreticky by sankce proti Rusku mohly urychlit čínské plány na zavedení zlatem kryté čínské měny jüanu, ze které by se tak vytvořila světová rezervní měna (Does China plan to use gold to internationalize the yuan?, China Looks Set To Introduce Gold-Backed New World Reserve Currency, The Golden China Yuan Currency Is Coming – Here's How to Play It), která by nahradila dolar, o jehož podložení zlatem nemá smysl mluvit. Existují vážné pochybnosti o tom, jestli USA vůbec mají nějaké zlato v centrální bance.[Federal Reserve: “They Do Not Have Any More Gold”. Paul Craig Roberts, Is Germany's Gold Housed in New York, Paris and London All Gone?, “Monkey Business” Surrounding the Repatriation of Germany’s Gold Stored at the NY Federal Reserve Bank., U.S. Dollar Collapse: Where is Germany’s Gold?, Germany Has Recovered A Paltry 5 Tons Of Gold From The NY Fed After One Year] Státy, které podkopávaly dolar, byly v rámci boje proti tzv. terorismu vybombardovány, čímž byly donuceny opravit své „špatné rozhodnutí“. Bližší informace jsou v našich článcích Irák a Libye. Čína si ale tento krok může dovolit, protože má za zády silného spojence.

Je dobré zdůraznit, že Čína má pod kontrolou zhruba 95 % světového obchodu s minerály, a tím pádem i většinu obchodu s minerály vzácných zemin.[China Is Said to Resume Shipping Rare Earth Minerals] Pokud by Čína přerušila prodej zejména minerálů vzácných zemin na Západ a do Japonska, vedlo by to prakticky k zastavení téměř veškeré západní a japonské průmyslové výroby, a to zřejmě již během několika týdnů nebo pár měsíců.

Jak je vidět, tak Rusko a Čína mohou poměrně snadno a rychle ekonomicky dostat USA na úroveň chudší rozvojové země. Problém je, že Spojené státy americké by se nikdy nesmířily s myšlenkou, že by se staly chudší rozvojovou zemí, zatímco jejich úhlavní nepřátelé by se se tomuto osudu vyhnuli. Předpokládáme, že by pod jakoukoli záminkou, dost možná i vykonstruovanou, raději rozpoutaly světovou válku, než aby se vzdaly svého mocenského postavení a plánu na ovládnutí světa. V rámci úsporných opatření by se Američané museli začít zbavovat svých zahraničních základen, které budovali od druhé světové války. Taková představa by pro ně byla nepřijatelná. Kdyby NATO náhodou vyhrálo třetí světovou válku, Američané by se stali pány světa a ovládali by pak nejen veškeré surovinové bohatství na této planetě…

Obyvatelé Krymu si nyní zřejmě dost polepší oproti obyvatelům Ukrajiny, které teď čekají těžké časy, když je jejich nová samozvaná vláda zaprodala Západu (Regime Change in Ukraine and the IMF’s Bitter “Economic Medicine”). Blahopřejeme Krymu k jeho odtržení od Ukrajiny.

Máme za to, že Rusko se už rozhodlo – kdo chápe, co tím myslíme, tím lépe pro něj…

Civilní obrana dříve a nyní

(1. dubna 2017)

Po druhé světové válce se napětí ve světě rychle vyostřilo v podobě studené války. V tomto období se ochraně obyvatelstva věnovala značná pozornost. Ve velkém počtu se stavěly protiatomové kryty, obyvatelstvo bylo pravidelně školeno, jak se chránit proti účinkům zbraní hromadného ničení v případě vypuknutí nové světové války, pro lidi byly připraveny ochranné masky, … Po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) v roce 1991 skončila studená válka a ve většině zemí zavládlo přesvědčení, že již nebezpečí nové světové války pominulo. Téměř ve všech zemích prakticky okamžitě skončila zmíněná školení obyvatelstva, civilní obrana se přeorientovala hlavně na boj s přírodními pohromami a protiatomové kryty se začaly ve velkém likvidovat.

V tomto článku se sice zaměříme hlavně na ochranu obyvatelstva v České republice, ale ve většině ostatních zemí je situace obdobná. Výjimku tvoří především Rusko, Čína, Švýcarsko, Izrael atd., protože v těchto zemích i po skončení studené války civilní obrana příliš nepolevila. Pokud jde o možnost vhodně chránit obyvatelstvo a postarat se o něj jak v případě války za použití zbraní hromadného ničení, tak i po ní, pak Ruská federace podle nás zaujímá přední příčku a Spojené státy americké jsou pravděpodobně o několik desítek pozic níže.

Nedostatek potravin

Množství potravin na světě stačí lidstvu déle než rok, protože jinak by bylo náročnější vydržet do další sklizně. Z toho lze odvodit, že polovině lidstva by zásoby potravin stačily přinejmenším na 2 roky, čtvrtině alespoň na 4 roky a desetině přibližně na 10 let, ale za předpokladu, že by se žádné zásoby potravin nezničily. Ve státních rezervách mají státy zásoby potravin většinou jen na několik týdnů nebo měsíců, což ale neznamená, že by se všechny tyto potraviny podařilo v případě potřeby dostat mezi širokou veřejnost. K většině lidí by se jak v průběhu světové války, tak i po jejím skončení pravděpodobně vůbec nedostaly.

Často doporučované zásoby jídla na několik dnů nebo pár týdnů pro případ války lze považovat za zcela nedostačující. Obnova společnosti po válce by byla velmi pomalá a v naprosto ideálním případě by se po několikaměsíčním úsilí mohla přiblížit úrovni středověké společnosti. Reálně by se zřejmě nepřiblížila úrovni středověku nebo novověku dříve než za několik let, a to ještě ne ve všech oblastech. Je tedy nemyslitelné, že po světové válce s použitím zbraní hromadného ničení by se během několika měsíců obnovily obchody s potravinami, banky apod.

V případě vypuknutí světové války by pravděpodobně výrazně více lidí zemřelo na nedostatek potravin a špatně upravenou vodu než na následky použití konvenčních zbraní a zbraní hromadného ničení.

Kdo se připravuje na zhroucení společnosti v důsledku války, přírodní pohromy, …, ten by se v rámci příprav měl spoléhat především sám na sebe, a ne na pomoc ze strany státu. Většina vlád se o přežití lidí stará pouze papírově. Řešit nákup dostatečného množství potravin na poslední chvíli je v podstatě nemožné. Někteří lidé se utěšují myšlenkou, že v případě nedostatku jídla budou lovit. Již se raději nezmiňují o tom, jestli mají na mysli lovit lidi, protože počet divokých zvířat je omezený. I kdybychom předpokládali, že by na ploše jednoho kilometru čtverečního bylo v průměru možné ulovit zvířata o celkové hmotnosti několika set kilogramů, pak lze předpokládat, že by sloužila jako jídlo pro několik set lidí na dobu nejvýše několika dnů. V případě silného radioaktivního zamoření terénu místním spadem by pojídání divokých zvířat mohlo být poměrně rizikové a bylo by vhodné jíst jen takové části zvířat, které by obsahovaly nejméně radioaktivních látek (podrobnosti jsou na kurzu Ochrana proti ZHN).

Ochranné masky

V České republice byly dětské ochranné masky (nejmladší z nich byly vyrobeny v roce 1975) odvezeny ze škol do skladů civilní obrany (dnešní ochrany obyvatelstva). Teprve v případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu by byly děti naháněny všude možně, aby se jim změřil obličej kvůli výběru správné velikosti ochranné masky. Vzhledem k časové náročnosti shánění dětí (především o víkendech a prázdninách), měření jejich obličejů a následného rozdávání ochranných masek je možné, že velká část dětí by zůstala bez ochranné masky.

Děti tráví většinu času doma a méně času ve škole nebo jinde. Kdyby státu opravdu záleželo na dětech, zajistil by, že děti by měly jednu ochrannou masku doma a druhou ve škole. Bohužel ani jedna z vlád České republiky nezajistila obnovení výroby dětských ochranných masek. Pokud by stát dal 5 milionů korun [1] na rozjetí výroby dětských ochranných masek, pak by lidé měli možnost zakoupit pro své děti ochranné masky. Životy českých dětí očividně nejsou tak důležité jako zahraniční válečné akce, hlídání cizího vzdušného prostoru, nákup přepravních letadel, která s obranou českého území nemají prakticky nic společného, … Stát vyhazuje miliardy, ale nemá pár milionů na ochranu dětí. Za socialismu bylo o lidi nesrovnatelně lépe postaráno.

Dospělí lidé si musí ochrannou masku s filtry zakoupit na vlastní náklady, jelikož stát má ochranné masky pouze pro pár procent z nich. Jedná se o státní zaměstnance, kteří pracují v oborech důležitých pro chod státu, jako například hasiči, policisté, vojáci atd.

Ve většině zemí světa se bude záležitost s ochrannými maskami zřejmě s určitými odchylkami podobat situaci v České republice. Máme za to, že dětské ochranné masky se nevyrábí nikde na Západě, tj. ani v USA, Velké Británii, Švýcarsku, Německu, Francii, …

Protiatomové kryty

Obecně se předpokládá, že v případě bezprostředně hrozícího útoku se lidé přesunou do krytů. Při použití zbraní hromadného ničení by se přibližně po 3–4 dnech pobytu ve státních krytech museli lidé přesunout na jiné bezpečné místo, jelikož státní kryty jsou většinou určené k ukrytí pouze na 3 dny. Lidé si do krytů musí vzít jídlo, vodu, … Zvířata do státních krytů nesmějí. Evakuace na bezpečné místo je nejistá, protože bezpečné místo, pokud by se poblíž nějaké vůbec našlo, se za určitých okolností může snadno stát hrobem pro evakuované.

Otevření krytů pro ukrytí veřejnosti nastane pouze v případě, že Parlament na návrh vlády vyhlásí válečný stav nebo stav ohrožení státu. Tento proces má podstatnou trhlinu. Někdo z vlády si musí uvědomit, že hrozí nebezpečí války. Kdo si neuvědomoval nebezpečí ani před pár lety, ten těžko bude schopen bezprostřední hrozbu včas rozpoznat, a navíc kdyby se vyhlásil stav ohrožení státu a k ničemu by nedošlo, pak by po danou dobu omezeně fungující hospodářství přineslo státu velké výpadky v příjmech. Lze tedy oprávněně předpokládat, že ze strany vlády bude do poslední chvíle snaha co nejvíce taktizovat (zlehčovat situaci), aby nenesla odpovědnost za vyvolání paniky a nižší příjmy do státního rozpočtu. I kdyby vláda nějakým zázrakem dokázala včas požádat Parlament, který by za ideálních okolností žádost o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu hned schválil, objevil by se problém, kdy rozhodnout o varování obyvatelstva pomocí sirén, díky nimž by lidé věděli, že se mají schovat v krytech. Varování pomocí sirén by v případě války pravděpodobně nastalo až za situace, kdy by radary vyhodnotily blížící se rakety nebo letadla. A došlo by i k varování obyvatelstva před americkými jadernými údery, které by na našem území byly mnohem pravděpodobnější než ruské? Podrobnosti jsou v kapitole NATO a iluze bezpečnosti České republiky. V případě útoku balistickými raketami by na ukrytí mohlo být jen pár minut času a u leteckého útoku by doba na ukrytí zřejmě byla o něco delší. Při nejhorší variantě by sirény obyvatelstvo vůbec nevarovaly. Na varování z médií není dobré se moc spoléhat, protože je otázkou, jestli by například fungoval elektrický proud (mohl by jej vyřadit předchozí elektromagnetický impulz apod.).

V České republice se část protiatomových krytů, přesněji označovaných jako stálé tlakově odolné úkryty, pronajímá a jen málo z původně vybudovaných velkých krytů zůstalo plně funkčních. Nájemci státních protiatomových krytů by v případě nutnosti museli kryty co možná nejdříve vyklidit, což by se řešilo individuálně. S těmito kryty se nedá moc počítat pro následné ukrytí obyvatelstva. V nějakých tunelech nebo metru se občas budují nové protiatomové kryty, ale tato výstavba ani zdaleka nedokáže vyrovnat úbytek krytů, které byly nenávratně zlikvidovány. Státní protiatomové kryty by papírově byly schopné pojmout kolem 4 % obyvatel České republiky. [2] Jak by se ale toto číslo změnilo v reálných podmínkách, to si ukážeme v níže uvedeném příkladu.

Z hlediska Prahy nás zajímá metro, které má největší prostory k ukrytí lidí v případě použití zbraní hromadného ničení. Sice ne všechny stanice metra splňují požadavky na to, aby mohly být považovány za kryt vhodný proti zbraním hromadného ničení, ale z hlediska jaderného útoku je nutné nejdříve hledat ochranu před světelným a tepelným zářením, pronikavou radiací, tlakovou vlnou a případně i seizmickými vlnami. Ochranu před případným radioaktivním spadem stačí hledat až po skončení zmíněných ničivých faktorů jaderného výbuchu. Proto lze tvrdit, že kromě několika nadzemních stanic metra je možné všechny ostatní stanice použít pro ochranu vůči světelnému a tepelnému záření, případnému radioaktivnímu spadu, pronikavé radiaci a podle okolností buď zcela, nebo alespoň částečně i proti tlakové vlně a případným seizmickým vlnám. Nadzemní stanice by sice lidem neposkytovaly dostatečnou ochranu, ale podzemní tunely z nich vedoucí ano.

Po zaznění sirén je dobré snažit se dostat do protiatomového krytu co možná nejdříve. Pokud by bylo zřejmé, že se do něj nedá dostat do 3–4 minut (kryt by byl maximálně 0,5–1 km daleko) od rozeznění sirén, je lepší jen trochu improvizovat a najít si dočasný úkryt, ve kterém se přečká světelné a tepelné záření, pronikavá radiace a tlaková vlna, a následně je dobré se přesunout do protiatomového krytu nebo na jiné bezpečné místo. Tato poměrně jednoduchá improvizace samozřejmě vyžaduje určité znalosti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení (OPZHN), které nelze v dostačujícím rozsahu vysvětlit ani na pár stranách textu. Zájemcům o tuto problematiku doporučujeme buď si nastudovat patřičnou odbornou literaturu (zpravidla ne články na internetu), nebo náš kurz nazvaný Ochrana proti ZHN.

Protiatomové kryty mají především kvůli tlakové vlně poměrně úzké vstupy. Když se podíváme na metro, tak ani pražské metro nemá nijak široké vstupy. Nás nyní bude zajímat, kolik lidí by se dokázalo ukrýt v metru v různém čase od rozeznění sirén. Některé vstupní parametry si trochu zjednodušíme, ale tak aby to mělo zanedbatelný vliv na kvalitu výpočtů.

Pražské metro má 61 stanic (3 z nich jsou přestupní), které mají většinou jen 1–2 vstupy. Některé vstupy mají jen klasické schody, jiné mají pouze pohyblivé schody a u některých stanic jsou schody kombinované. Zaměříme se nejprve na stanici metra, která má jeden vstup tvořený schodištěm o šířce 5 m. Šířka nástupišť je různá a na některých stanicích jsou silné sloupy apod., a proto budeme počítat s průměrnou šířkou nástupiště 10 m. Dalším předpokladem je, že u vstupu do metra se v okamžiku spuštění sirén nachází velký dav lidí. Pro zjednodušení je letní slunný pracovní den, všichni lidé jsou dospělí, zdraví a v produktivním věku, mají pevnou obuv, na sirénu reagují okamžitě a běží co nejdál po nástupišti, aby usnadnili vstup dalším lidem. Především lidé na začátku a na konci nástupiště se snaží co nejrychleji dostat do tunelů ve směru jízdy metra, aby uvolnili nově příchozím místo na nástupišti, tj. jedná se o lidi alespoň trochu ohleduplné.

délka nástupiště = 100 m
průměrná šířka nástupiště = 10 m
kapacita nástupiště = 6 000 lidí (6 lidí na m2 – máme na mysli Čechy)
počet lidí čekajících na metro = 300
počet vstupů = 1
šířka schodiště = 5 m
průměrný počet lidí běžících v řadě po schodišti = 5
průměrný rozestup mezi řadami = 1 m
průměrná rychlost pohybu po schodech = 1 m/s (za sekundu se po schodech v tomto příkladu v průměru uběhne vzdálenost 1 m, což jsou zhruba 3 schody)

Z těchto vstupních dat vyplývá, že v ideálních podmínkách by za 60 sekund vběhlo na nástupiště 300 lidí, za 4 minuty 1 200 lidí a za 1 hodinu 18 000 lidí. V reálných podmínkách by lidé zpočátku nereagovali moc pohotově, ale pak by se snažili co nejdříve natlačit dovnitř. Strkali by do sebe, šlapali by po sobě, při vběhnutí na nástupiště by se zastavovali a nepokračovali by do tunelů, … Za minutu by do této stanice místo 300 lidí vběhlo nejvýše tak 100–150 lidí, za 4 minuty 400–600 lidí a za 1 hodinu kolem 6 000–9 000 lidí. Protože v pracovní den se může od některých stanic metra do vzdálenosti 1 km vyskytovat i přes 20 000 lidí, je z toho zřejmé, že k jejich ukrytí v metru by byly zapotřebí minimálně 3 hodiny času.

Ani dva vstupy do metra by neřešily problém, protože by během 4 minut dokázaly pojmout nejvýše kolem 800–1 200 lidí. Kdyby byla noc a k tomu sníh nebo déšť, lidé by se k metru dostávali mnohem pomaleji a kluzká podlaha by ještě k tomu prodlužovala dobu vstupu.

Situace by byla obdobná i v těch stanicích metra, kde jsou pohyblivé schody. Pro zjednodušení budeme předpokládat, že schody by se pohybovaly rychlostí 0,75 m/s (za 1 sekundu se posunou o 75 cm) [3], lidé by na nich stáli vedle sebe a zároveň by byli na každém schodu. Z těchto předpokladů dojdeme k orientačnímu závěru, že každou sekundou by na nástupiště po jedněch schodech přijeli 4 lidé. Při dvou vstupech do metra, z nichž každý by měl dvoje pohyblivé schody jedoucí dolů, by se do metra dostalo nejvýše 16 lidí/s. V reálné situaci by se lidé snažili běžet po schodech, takže by se pohybovali za sebou. Ne všichni by mohli běžet, někteří by zakopli atd., a tak by se jich do stanice metra o dvou vstupech a dvou pohyblivých schodech na každém z nich nedostalo dovnitř více než v případě stanice s klasickými schody a dvěma vstupy. Přibližně se opět dostáváme k číslu 800–1 200 lidí za 4 minuty.

V reálných podmínkách by se lidé v době zaznění sirén zřejmě nevyskytovali ve velkých počtech hned u vstupu do metra, ale začali by se tam většinou hromadit až tak ve 2.–3. minutě od spuštění sirén, a to ještě za situace, že by se jednalo o běžný pracovní den zhruba mezi 6.–19. hodinou. Také je nutné upozornit, že některé stanice metra mají pouze jeden vstup. Na základě těchto předpokladů je možné odhadnout, že do každé stanice metra by se dostalo do 4 minut od zaznění sirén nejvýše tak 500–750 lidí. Z toho plyne, že do 61 stanic metra by se během 4 minut mohlo orientačně dostat 30 500–45 750 lidí. K tomuto počtu je nutné připočítat lidi ve vagonech a na nástupištích, kterých by mohlo být přibližně 40 000 (ve špičce by to bylo více). Když to shrneme, metro by za 4 minuty od vyhlášení poplachu mohlo ukrývat kolem 70 000–100 000 lidí (zhruba 5,5–7,9 % z 1 270 000 Pražanů [4]). Kdyby ale poplach nastal například v nočních hodinách (jedná se o pravděpodobnější scénář), když je metro zavřené, dostalo by se do něj za 4 minuty možná jen pár tisíc lidí (méně než 0,5–1 % Pražanů). Několik tisíc lidí by se možná dostalo do některých státních protiatomových krytů, ale drtivá většina lidí by si musela poradit bez krytu, musela by zkrátka improvizovat. Obdobné procento ukrytí by zřejmě bylo i v jiných městech, která mají metro. Ve městech, ve kterých metro není, by lidé museli více improvizovat. Města s metrem, ale s vyšší hustotou obyvatelstva, by pravděpodobně dopadla hůře než Praha. Výjimku z těchto měst zcela nepochybně tvoří Moskva, kterou chrání nejlepší systémy protivzdušné obrany na světě [5] a které by lidem pravděpodobně zajistily dostatek času na ukrytí. Navíc má kryty pro 100 % obyvatel Moskvy. [6] Praha má kapacitu krytů přibližně pro 40 % Pražanů [7], ale bylo by možné považovat za úspěch, kdyby se v nich dokázalo ukrýt alespoň pár procent obyvatel Prahy.

Nejničivějším faktorem jaderného výbuchu je zpravidla tlaková vlna, a proto jsou v protiatomových krytech silné dveře, které mají zabránit jejímu vstupu. Kdyby se tlaková vlna dostala do krytu, mohla by ohrozit ukrývající se osoby a poškodit technické vybavení krytu. Byla by nepochybně snaha uzavřít tyto dveře ještě před samotným jaderným výbuchem. Jejich uzavření by přibíhajícím lidem znemožnilo vstup do krytů. Dveře, které se uzavírají ručně, by se dokonce ani nemuselo podařit včas uzavřít, protože by tomu mohli bránit přibíhající lidé. Dveře uzavíratelné hydraulikou by se zřejmě podařilo uzavřít. Obsluha některých státních protiatomových krytů by mohla rozhodnout o předčasném uzavření dveří, a to třeba navzdory té skutečnosti, že pro řadu těchto krytů by tlaková vlna představovala jen zanedbatelnou hrozbu. Je nutné mít na paměti, že by mohlo dojít k uzavření krytů klidně i jen za 3 minuty od spuštění sirén.

Státní protiatomové kryty mají zpravidla úzké vstupy a lidé by do nich často museli vstupovat jeden po druhém, a to rychlostí chůze nebo pomalého běhu. Pravděpodobně by se dovnitř nedostalo více než kolem 3 lidí/s, tj. zhruba 180 lidí/min. Je tedy otázkou, jestli by se tyto kryty podařilo plně obsadit.

Názorně jsme si ukázali, že příliš nezáleží na tom, kolik lidí jsou státní kryty schopné teoreticky pojmout. Mnohem důležitější je, kolik lidí se může včas dostat dovnitř. Podle našeho odhadu by se za války do státních protiatomových krytů v běžný pracovní den mezi 6.–19. hodinou nedostalo více než kolem 1,5–2 % obyvatel a v nočních hodinách jen pár desetin procenta občanů. A to se možná ještě jedná o značně nadhodnocená čísla.

Slepá důvěra ve státní pomoc

Ani pro jednu vládu České republiky (ne Československa) nikdy nebyla ochrana obyvatelstva podstatná. Raději se peníze vynakládaly například na nepřetržité válčení ve světě. Zřejmě se zastával a zastává takový přístup, že je levnější lidi zahrnout do masových hrobů, než se o ně vhodně postarat. Například Praha má pro případ velkého počtu mrtvých připravené plochy na masové hroby. [8] Praha samozřejmě není jediným takto dobře připraveným místem.

V zemích, které nevěnují ochraně obyvatelstva patřičnou pozornost, se raději vybrala a vybírají místa na rozsáhlé masové hroby. Lidé jsou pro takové zavrženíhodné vlády vhodní především jen na dosažení ekonomických zisků a plnění závazků v rámci různých mezinárodních uskupení, kterým na lidech také moc nezáleží. Lidé jsou zkrátka považováni za užitečné „hlupáky“. Občané si bohužel většinou myslí, že to s nimi dané vlády myslí dobře…

Lidé platí daně a mají za to, že v případě války by jim stát pomohl. Pomohl by jim tak, že část lidí by naházel do masových hrobů, část by nechal nepohřbenou, o pár procent lidí by se nějak postaral, ale většina lidí by si musela poradit sama, a to dlouhodobě. Případná pomoc ze strany státu by byla omezená počtem pracovníků ochrany obyvatelstva, průjezdností silnic, dostupností zásob a mnoha dalšími okolnostmi.

Z tohoto článku je patrné, že alespoň v České republice je v zájmu každého člověka postarat se o sebe a své blízké.


Použité zdroje

  1. Zaměstnanec Gumáren Zubří. Rozhovor na téma zahájení výroby dětských ochranných masek. 2015. Kvůli zachování anonymity zaměstnance Gumáren Zubří nelze sdělit jeho jméno.
  2. Zaměstnanec Integrovaného záchranného systému. Rozhovor na téma ukrytí obyvatelstva. 2017. Kvůli zachování anonymity zaměstnance IZS nelze sdělit jeho jméno.
  3. MAREK, Lukáš. Pražské metro instaluje pomalejší eskalátory [online]. 3. 7. 2009 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/prazske-metro-instaluje-20090703.html.
  4. ČSÚ. Počet obyvatel podle regionů soudržnosti, krajů a okresů v 1. pololetí 2016 [online]. 12. 9. 2016 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/32853329/13006216q214.pdf/6b96c8c4-ba01-4597-8b2b-f9beb4adc17b?version=1.0.
  5. Defense Ministry reports fifth S–400 regiment put on combat duty in Moscow region [online]. 21. 2. 2017 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: http://tass.com/defense/932044.
  6. Moscow fully prepared underground shelters for evacuation of people [online]. 4. 10. 2016 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: http://realrussiatoday.com/2016/10/04/moscow-fully-prepared-underground-shelters-for-evacuation-of-people/.
  7. NOVÁK, Jiří. FOTO: Víte, kolik je v Praze krytů pro ochranu obyvatel? A kolik lidí by se tam vešlo? [online]. 1. 7. 2016 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: https://www.frekvence1.cz/clanky/zpravy/foto-vite-kolik-je-v-praze-krytu-pro-ochranu-obyvatel-a-kolik-lidi-by-se-tam-veslo-22846.shtml.
  8. BLAŽKOVÁ, Tereza. Praha má místa pro masové hroby. Kdyby přišla katastrofa [online]. 15. 3. 2016 [cit. 31. 3. 2017]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/martin-cerveny-spravce-hrbitovu-rozhovor-masove-hroby-pj0-/praha-zpravy.aspx?c=A160314_2232349_praha-zpravy_rsr.


NATO a iluze bezpečnosti České republiky

(Aktualizace 17. prosince 2012.)

Severoatlantická aliance pro mnohé z nás představuje pocit bezpečí. Často si myslíme, že NATO by nás v případě konfliktu ochránilo. Je to ale teoreticky a hlavně prakticky možné? Pokud by například NATO vyprovokovalo Rusko k útoku na Západ, potom by Rusové zřejmě logicky postupovali v několika útočných formacích. Jeden proud by šel přes Slovensko a Českou republiku. Tento postup by byl velice rychlý, neboť první vlna útoku by zřejmě byla vedena hlavně pomocí letadel. Samozřejmě nelze vyloučit, že by se proti některým strategickým cílům (radary, muniční sklady, letiště apod.) za určitých okolností použily jaderné údery. Za letadly by rychle postupovaly tankové formace spolu s mobilními systémy protivzdušné obrany atd. a za nimi zásobování a posily.

Naši západní „spojenci“ by se snažili získat čas na vlastní obranu a zcela nepochybně by se pokusili všemi dostupnými prostředky zbrzdit rychlý postup blížících se armád. Pokud se na celou záležitost podíváme čistě logicky, potom by museli začít rychle útočit na postupující vojska v zemích tzv. nárazníkového pásma (Slovensko, Česká republika, Polsko, …). Proti předním postupujícím bojovým formacím by nebyl problém použít bomby s konvenční náloží, ale proti posilám v týlu a zásobovacím oddílům by to nebylo tak jednoduché. To by se jejich letadla musela dostat do týlu Rusů, což by zřejmě nebylo snadné. Pokud by se to pár letadlům přesto podařilo, tak pokud pomineme jejich životnost, potom by při použití konvenčních zbraní asi nenapáchala podstatné škody. Je velký rozdíl provádět bombardování tankových divizí, které nejsou chráněny letectvem a vynikajícími systémy protivzdušné obrany, a tankových divizí, které jsou pod ochranou prvotřídních systémů protivzdušné obrany a jedněch z nejlepších bojových letadel na světě. Proto by se proti týlu vedle konvenčních zbraní zřejmě brzy nasadily jaderné, chemické a biologické zbraně.

V televizi můžeme občas vidět přesné navádění raket na cíl. Již se ale nedodává, že toto platí pouze za předpokladu, když lze raketu navést na cíl pomocí radaru, infračerveného nebo laserového navádění apod. U některých typů střel s plochou dráhou letu a hlavic balistických raket může jejich vodorovná odchylka od požadovaného místa dopadu činit i několik set metrů a v některých případech i více. Pokud si spočítáme velikost přetlaku v čele tlakové vlny pro výbuch konvenční nálože například o hmotnosti jedné tuny, potom při odchylce rakety nebo bojové hlavice v řádu několika set metrů od požadovaného místa dopadu hned poznáme, že by se o nějakých škodách téměř ani nedalo mluvit. Proto se použití řady řízených střel (bez možnosti přímého navádění na cíl pomocí výše popsaných způsobů) a hlavic balistických raket proti pohybujícím se cílům jeví jako nevhodné, pokud bychom na ně umístili klasickou nálož. Lze tedy oprávněně předpokládat, že proti postupujícím vojskům a jejich týlu by v nemalé míře byly použity termonukleární zbraně a v omezenějším rozsahu chemické a biologické.

Mezi lidmi je rozšířena domněnka, že třetí světová válka by byla vyřešena pouze pomocí jaderných zbraní. K tomuto tvrzení lze dodat, že jaderné, chemické, toxinové a ani biologické zbraně nedokážou žádné území obsadit a vyhrát tak válku. To dokážou jen pozemní vojska. A zastavit postupující pozemní vojska jen pár jadernými údery je prakticky nemožné. Stačí totiž, aby měl velící generál postupujícího vojenského útvaru po ruce velmi dobrého jaderného experta, který mu bude radit, jak co nejbezpečněji a nejrychleji „prokličkovat“ mezi jednotlivými jadernými výbuchy. Ztráty postupujících vojsk by v takovém případě mohly být docela malé. Jakmile by tedy někdo chtěl na rozsáhlém území zahrnujícím například Českou republiku, Slovensko a Polsko výrazně zbrzdit postupující vojska, která by byla chráněna prvotřídními systémy protivzdušné obrany, vrtulníky a letadly a která by měla dobré velení a velmi dobré jaderné experty, musel by na tomto území zřejmě použít stovky jaderných zbraní. (Poznámka: na první pohled se toto číslo může zdát velké, ale je nutné si uvědomit, že řada těchto raket by zřejmě byla sestřelena a velká část z nich, ne-li většina, by pravděpodobně byla vystřelena pouze na místo předpokládané pozice cizích vojsk. Předpokládaná pozice cizích vojsk je zmíněna z toho důvodu, že během případné války mezi Západem a Východem by navigační a špionážní satelity nepřítele patřily mezi první cíle, a tudíž by pak bylo náročné nejen přesně navádět rakety apod., ale i určovat polohu vojsk. A provádění průzkumu nad vojsky protistrany pomocí bezpilotních či jiných letadel by bylo značně ztížené. Kromě toho bychom dodali, že i když západní propaganda tvrdí, že americká armáda je ta nejlepší na světě, my si to nemyslíme. Máme za to, že nejsilnější armádu na světě má nyní Ruská federace.) Ale ani při tak rozsáhlém jaderném úderu by nebyla jistota, že se podařilo postup vojsk zastavit. Došlo by pravděpodobně jen ke značnému snížení jejich bojeschopnosti. Z toho vyplývá, že jaderné údery by v takovém případě byly kromě nejrůznějších významných nepohyblivých cílů vedeny i proti pohyblivým cílům v podobě větší koncentrace vojsk.

Ukázali jsme si, že to s pomocí našich „spojenců“ nemusí být pro Českou republiku nijak příjemné. Rozhodně si netroufáme odhadnout, jestli by větší ztráty na civilním obyvatelstvu České republiky způsobil při tomto konfliktu útok východních armád nebo našich „spojenců“ (zejména díky jaderné, chemické a možná i biologické „pomoci“ Spojených států amerických a Velké Británie). Můžeme dodat, že západně postupující vojska by zřejmě omezovala použití jaderných zbraní, aby neměla zbytečné problémy s případným částečným obcházením oblastí silně zamořených radioaktivním spadem. Rusové by rovněž na území České republiky pravděpodobně upustili od použití chemických a biologických zbraní, což ale nelze říct o Západu. Náš stát by byl pouze jakýmsi jedním z několika spojovacích článků mezí Východem a Západem, a tudíž by nebyl hlavním cílem východního útoku. Nicméně by byl vhodným cílem západního útoku.



Bezpečnostní hrozby z informačních a komunikačních technologií (ICT)

(5. května 2017)

V 80. letech 20. století se do domácností začaly postupně dostávat první počítače. Tehdy byly hodně drahé, pomalé, měly malé paměti a moc se toho s nimi ještě dělat nedalo. K přenosu dat mezi počítači sloužily především diskety, které byly hlavním zdrojem šíření počítačových virů. Antivirové programy se pomalu začaly dostávat do povědomí lidí.

Především druhá polovina 90. let 20. století znamenala počátek používání internetu domácnostmi, a to hlavně díky operačním systémům Windows 95 a Windows 98, na nichž již bylo možné rozběhnout složitější programy. Antivirové programy zaznamenaly raketový vzestup.

Po vydařeném systému Windows 98 SE (druhé vydání) se jako další mezník ukázal operační systém Windows XP. Jeho oblíbenost překonaly až Windows 7. Windows 7 je poměrně stabilní systém, který má uživatel dobře pod kontrolou. Po Windows 7 vyšly Windows 8 (a Windows 8.1). Málo úspěšný systém Windows 8/8.1 nahradily Windows 10, které by měly být posledním operačním systémem od Microsoftu a měly by mít průběžné bezplatné aktualizace. [1]

Windows 10

Po vydání Windows 10 začal Microsoft zcela nevybíravými způsoby nutit uživatele operačních systémů Windows 7 a Windows 8/8.1 k přechodu na nový operační systém. [2] Tyto praktiky neměly se slušností nic společného, a vedly i k žalobám na Microsoft. [3]

Operační systém Windows 10 by se možná dal nazvat špionážním systémem. Kromě Microsoftu (a možná NSA apod.) zřejmě nikdo jiný s jistotou moc neví, co všechno tento systém sleduje. [4], [5] I když uživatel vypne všechna povolení na sběr dat, Windows 10 (ve všech verzích) přesto dál pokračují ve sledování. [6–8] Použití různých prográmků na výrazné potlačení sledovacích funkcí také nemusí být ideálním a dlouhodobě spasitelným řešením. Je proto zcela logické a nanejvýš rozumné, že se Rusové zbavují produktů společnosti Microsoft ve státní správě. [9], [10] Pro Čínu musela firma Microsoft připravit speciální verzi Windows 10, aby neztratila čínský trh. [11] Je ale otázkou, jestli toto řešení není z pohledu Číny pouze dočasné. Kvůli sběru dat systémem Windows 10 se firma Microsoft dostala do sporu i s Evropskou unií. [12]

Je zcela na místě položit si otázku: „Proč Microsoft tak usilovně nabízel zdarma operační systém, aby na tom sám tratil?“ Společnost Microsoft přibližně každé tři roky vydělávala nemalé peníze na licencích za nové operační systémy a najednou se jen tak z dobrého srdce chtěla připravit o tučné zisky? Prodej licencí na Windows 10 u nových počítačů společnost Microsoft neuživí a kancelářský balík Microsoft Office také ne. Například produkty LibreOffice [13] a OpenOffice [14] jsou zdarma a pro většinu uživatelů by již měly být prakticky plnohodnotnou náhradou za Microsoft Office. Příjmy z jiných programů, reklamy a poskytování různých služeb ztráty také nemusí zcela uhradit. Z toho všeho vyplývá, že nelze vyloučit, že někdo společnosti Microsoft uhradí ušlé zisky a že za údajně „anonymní“ data uživatelů to zřejmě nebude.

Kdo hledá náhradu za Windows 10, může použít Linux a v něm spustit programy běžící pod Windows, například pomocí programu Wine [15] nebo CrossOver Linux [16]. Pro začátečníky v Linuxu lze doporučit například Linux Mint, Ubuntu, Zorin OS, … [17], [18] Vývoj operačního systému ReactOS [19], který by mohl být jednoho dne zajímavou konkurencí operačnímu systému Windows, sice hodně pokročil, ale přesto tento systém ještě není použitelný pro ostrý provoz.

Zabezpečení počítače

V dnešní informační společnosti představují úniky dat stále větší a větší hrozbu a nelze jim zcela zabránit. Velké úniky dat jsou poměrně časté. [20–27] Ani sebelépe zabezpečený počítač neznamená plnou záruku, že data v něm uložená jsou v bezpečí. Dokonce ani počítače trvale odpojené od internetu nejsou za určitých okolností zárukou 100% zabezpečení dat, a to ani v případě, kdy se k nim fyzicky nedostane nikdo „nepovolaný“, aby je nakopíroval na CD apod. [28–31]

I když má někdo počítač s citlivými daty trvale odpojený od internetu, pak by měl zajistit, aby u něj byly zablokovány všechny datové konektory před neoprávněným užitím, pevný disk by měl být zašifrovaný (ideálně pomocí komerčního programu neamerické výroby), bezdrátové sítě by měly být blokovány, přenos dat mezi tímto počítačem a jinými počítači by měl být uskutečňovaný pouze jednosměrně, tj. data by měla proudit pouze z tohoto počítače a ne naopak, a to výhradně prostřednictvím jednorázově použitelných CD/DVD (nepoužívat flashdisky a externí disky), pro zálohu dat by se měl používat externí disk, který se připojuje jenom k danému počítači, a k počítači by neměl mít přístup nikdo jiný než jeho majitel. Pokud je k němu připojená tiskárna, neměla by se sdílet s počítačem připojeným k internetu. Samozřejmě se k němu nemůže připojovat ani mobilní telefon, tablet nebo bezdrátová klávesnice a nainstalované programy se nesmí aktualizovat. Pro ochranu velmi citlivých dat je nutné přistoupit k dalším bezpečnostním krokům.

Zašifrování disku pomocí šifrovacích programů jako například BitLocker (Microsoft), TrueCrypt, VeraCrypt, FileVault2 (Apple) a PGP lze s pomocí vhodných programů odstranit prakticky okamžitě. [32] Šifrování disků těmito pěti velmi oblíbenými programy dává uživatelům pouze falešný pocit bezpečí. Obdobně to je i s šifrováním souborů *.pdf, *.doc(x), *.xls(x) apod. [32], [33] Pokud nelze šifrovat celý disk, je dobré zašifrovat alespoň pár důležitých složek na disku.

U řady programů je tedy naprosto jedno, jak dlouhé a jak složité heslo se zadá, pokud se na dešifrování použijí speciální programy. Když už se ale vytváří heslo, určitě by nemělo být v podobě nějakého běžně se vyskytujícího slova. Kombinace velkých a malých písmen spolu s číslicemi je dobrá, ale daleko lepší je napsat heslo třeba i jen malými písmeny, ale přidat tam alespoň jeden znak z cizí abecedy, který se v daném jazyce nevyskytuje. Znaky lze zadat z mapy znaků nebo doinstalovaním španělské, ruské či jiné klávesnice a zpravidla následným stiskem levé klávesy AltShift pak mezi klávesnice přepínat. K zadání znaků lze použít například levou klávesu Alt a následně zadat určitou číselnou kombinaci atd. [34], [35] Například heslo ď.žsß (napsané pomocí znaků české abecedy, tečky a posledního znaku z němčiny) by pomocí klasického kombinačního útoku šlo velmi obtížně prolomit, pokud by útočník neznal délku hesla a že se v něm vyskytuje jeden znak z němčiny. Když se toto heslo rozšíří například o znak ruské abecedy a pár dalších znaků (ď.žsß%×я), pak jej hrubou výpočetní silou prakticky nelze prolomit, a to ani s pomocí sálových počítačů, pokud útočník nebude znát délku hesla a jaké abecedy byly zkombinovány. Samozřejmě to platí za předpokladu, že heslo u daného programu nejde odstranit jiným způsobem, jak to dělají zmíněné dešifrovací programy, nebo na počítači není nainstalovaný program na sledování činnosti uživatele apod.

Pokud to rozsah a povaha citlivých informací umožňují, je dobré takové informace vytvářet buď ručním zápisem, nebo pomocí klasického psacího stroje. Tyto informace by se následně neměly digitalizovat.

U počítače připojeného k internetu by se mělo dbát na pravidelnou aktualizaci programů, měl by na něm být nainstalovaný firewall (v základní podobě je součástí nových operačních systémů) a antivirový program s aktuální virovou databází, který je u Linuxu vhodný prakticky jen ke kontrole programů určených pro operační systém Windows. [36], [37] Pro dodatečnou bezpečnost je dobré používat program, který chrání před spuštěním kamery a mikrofonu bez vědomí uživatele, před škodlivými programy zaznamenávajícími stisky kláves, … [38] U přenosných počítačů je dobré webovou kameru přelepit a nepoužívat ji. Když se už musí použít, je dobré ji mít nasměrovanou na zeď, a ne na celý pokoj, aby si případný nezvaný pozorovatel neprohlížel jak byt, tak případně i ostatní členy domácnosti. Přelepení kamery u některých nových televizí je také zcela na místě. Jak ze zdravotních důvodů, tak i z bezpečnostních je lepší omezit používání bezdrátových sítí na minimum.

Někdy lidé říkají, že nemají, co skrývat, a že pro ně není moc důležité věnovat zvýšenou pozornost zabezpečení počítače před útoky z internetu. Proč tedy tají číslo svého účtu, PIN k platební kartě, svá hesla, fotky vybavení svého bytu, kolik peněz mají na účtu apod.? Nezabezpečené nebo špatně zabezpečené počítače se stávají snadnou kořistí hackerů, kteří mohou takové počítače následně použít pro krádeže informací o platebních kartách, k hackerským útokům na různé státní organizace, šíření nevyžádané pošty, … Pokud se někdo moc nevěnuje zabezpečení počítače, jednoho dne se může dostat do velkých problémů, a to především za takové situace, kdy z jeho počítače bude proveden například úspěšný útok na Pentagon. Pak by musel vysvětlit, že s tím nemá nic společného, ale také by se mu to nemuselo podařit. Stačilo by, kdyby hacker do jeho počítače nakopíroval návody na provádění hackerských útoků apod., a nikdo od policie by mu nemusel věřit, že je nevinný, a i kdyby věřil, tak důkazy by byly proti uživateli daného počítače.

Koho zajímají podrobnosti o většinou nezákonných sledovacích praktikách NSA (americké Národní bezpečnostní agentury) nebo CIA, ten si může pročíst například články uveřejněné v seznamu použitých zdrojů. [39–41]

Odstraňování důležitých informací

Když se běžným způsobem vymaže soubor z počítače, je velká šance, že se jej podaří obnovit. Například operační systém Windows daný soubor při běžném smazání pouze uživateli „zneviditelní“. Dokud se fyzická pozice souboru na disku nepřepíše jinými daty, je pravděpodobné, že se jej podaří obnovit. Mazání důležitých dat by se mělo provádět pomocí speciálních programů, které přepíší místo na disku, kde se nachází daný dokument. Kdo nemá takový program a potřebuje například smazat nějaký dokument, měl by jej alespoň před smazáním otevřít, vymazat z něj všechny informace, následně jej uložit a teprve potom by jej měl smazat klasickým způsobem. Protože na počítači může zůstat záložní soubor, je dobré se po něm podívat (návody lze najít na internetu) a smazat jej jedním z popsaných způsobů. Pokud je problém najít záložní soubor, mohlo by být dostačující daný dokument před smazáním ještě jednou otevřít, udělat v něm znovu nějaké změny, uložit jej a potom smazat. Tímto způsobem by mělo dojít i k úpravě záložního souboru, který by pak měl obsahovat jen nepodstatné nebo nesmyslné informace. Když je zapotřebí odstranit data z celého disku, je nutné provést plné formátování, tj. ne zrychlené formátování. Běžné přeinstalování počítače (pomocí zrychleného formátování) nebo odebrání diskového oddílu neznamená, že klíčová data nebude možné obnovit. Po odstranění důležitých dat je dobré pomocí speciálních programů provést pro jistotu kontrolu, jestli je nejde obnovit.

Anonymita na internetu

Internet nikomu nezajistí anonymitu. K trvalému zajištění dobrého stupně soukromí se často používají virtuální privátní sítě (VPN) a program Tor nebo jemu podobné programy. [42] Stručné vysvětlení, jak funguje VPN, Tor a proxy je v článku Tor vs VPN vs Proxy. [43] Při použití VPN záleží hodně na důvěře v poskytovatele připojení k internetu prostřednictvím této sítě. [44] Firem, které umožňují VPN připojení, je poměrně dost [45], [46] a patří mezi ně i někteří výrobci antivirových programů [47], [48].

Elektronické platby

Je pohodlné z domova provádět platby prostřednictvím internetového bankovnictví, ale mělo by se to provádět z dobře zabezpečeného počítače. Pro tento účel je dobré používat například placené verze některých antivirových programů, které obsahují nadstavby zaměřené na zabezpečení elektronického bankovnictví. Provádět elektronické bankovnictví z mobilních telefonů rozhodně nelze považovat za příliš bezpečné.

Kdo nakupuje na internetu, měl by si raději zřídit pro platby zvláštní bankovní účet, na který si před nákupem vloží nebo převede potřebné množství peněz.

Kdo chce více chránit svoje soukromí, neměl by moc používat platební kartu. Řada lidí platí kartami, kde to jenom jde. Čím více se používá platební karta, tím je větší riziko, že ji někdo může zneužít. Ke zkopírování karty útočníkovi může stačit jen pár sekund. Nějakému prodejci může „náhodou“ upadnout na zem a než se zvedne, zkopíruje ji. Získat PIN ke kartě pak pro něj může být hračkou, a to bez ohledu na to, jak pečlivě se při zadávání kódu zakrývá klávesnice. Hotovostní platby znesnadňují sledování a zároveň vedou i k většímu šetření, protože se zkrátka nemůže koupit nic jiného, než na co jsou peníze v peněžence.

Elektronická evidence finančních toků

Některé evropské země zavedly kontrolu jak bezhotovostních, tak i hotovostních plateb. Oficiálním důvodem má být zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Na první pohled tato evidence možná působí zajímavě, ale když se podíváme na celou záležitost podrobněji, snadno zjistíme, že to je ohromná bezpečnostní hrozba pro firmy a obyvatele v daných zemích. Tato data mohou být lehko zneužita, protože taková databáze představuje „zlatý“ důl pro člověka znalého dobývání znalostí z databází [49]. Kdo tvrdí, že tato data jsou zcela zabezpečená a není možné je jakkoli zneužit, tak lže.

Podrobnější informace o rizicích plynoucích z těchto dat, a to nejen pro firmy, ale i pro občany, jsou v dopise zaslaném na Úřad vlády České republiky, který je přístupný v kapitole nazvané EET a kontrolní hlášení – hrozba, nebo přínos?.

Doporučení k mobilům

V mobilu prospěje vypnutí sledování GPS polohy a přelepení kamer(y). Je dobré z něj odinstalovat nebo alespoň zakázat všechny programy, které se nutně nepotřebují, a je zcela na místě se přes něj nikam nepřihlašovat, a to ani na e-mail. Samozřejmostí by měl být nainstalovaný antivirový program. Před schůzkami a většími nákupy v rámci příprav na horší časy stojí za zvážení jej úplně vypnout nebo zabalit do několika vrstev alobalu. Měly by sice stačit 3–4 vrstvy, ale je lepší to vyzkoušet tak, že se zapnutý telefon zabalí do alobalu a z druhého telefonu se na něj zkusí dovolat. Jestliže telefon zvoní, je počet vrstev nedostačující nebo jsou nedostatečně ohnuté okraje hliníkové folie. Jestliže se tlačítkem nebo přes dotykovou obrazovku dá pokyn k vypnutí telefonu, nemusí to znamenat, že se telefon skutečně vypne, protože se pouze může chovat jako vypnutý. [50] Připojovat se přes telefon k bankovnímu účtu nebo provádět s ním jakékoli platby je sice lákavé, ale může to přivodit velké problémy, kterým se dá snadno předejít. Jako heslo by se neměly používat otisky prstů, protože se je z telefonu může podařit ukrást. [51] Při telefonování by se měly probírat jen nedůležité věci a vše podstatné by se mělo řešit osobně nebo klasickou nedoporučenou poštou, která se nikde neeviduje. Povolení připojení telefonu ke vzdálených datovým úložištím apod. může vést ke skrytému zaznamenávání řady informací. [52] Když se kupuje nový telefon, stojí za zvážení poohlédnout se po takovém, který má operační systém Sailfish. [53], [54] Ze zdravotních důvodů je zřejmě lepší používat při volání sluchátko, které je připojené k telefonu kabelem, a ne bezdrátově.

Nová auta s počítačovým ovládáním řízení

Vývoj v oblasti automobilového průmyslu rychle směřuje k automatizovanému řízení. Již za pár let by lidé nemuseli ztrácet čas při řízení některých nových vozidel. Mezi hlavní výhody tohoto pokroku patří jak rychlejší reakce počítačů na různé rizikové situace, a tím snížení počtu dopravních nehod, tak i ušetřený čas řidičů. Některá vozidla již mají schopnost automatického parkování nebo poloautomatické jízdy pod dohledem řidiče. Především počítačové zpracování obrazu ještě musí projít značným vylepšením, aby se dala počítačům svěřit plná kontrola nad vozidly. Je to sice náročný, ale řešitelný úkol.

Ani u vozidel s plně automatizovaným řízením nebude možné vyloučit určitou poruchovost. Může dojít k chybě operačního systému, zkratu na některé z desek s tištěnými spoji atd. Největší nebezpečí ale bude od hackerských útoků.

Počítače v autech s automatizovaným řízením budou mít operační systém, který bude ovládat téměř vše. Tyto operační systémy se ve svém počátečním stadiu budou muset častěji aktualizovat, aby dokázaly lépe řešit různé situace na silnicích. Až na některé možné výjimky se plánuje, že aktualizace budou probíhat přes internet.

Každé zařízení připojené k internetu má jedinečné „internetové“ číslo, kterému se říká IP adresa. Je to obdobné jako například u elektronické pošty, kde je možné mít se stejným názvem pouze jediný e–mail. Pokud se hackerům podaří přiřadit tuto adresu ke konkrétnímu vozidlu, které je připojené k internetu, mohou se pokusit proniknout do jeho operačního systému. Když se jim to podaří, mohou získat plnou kontrolu nad celým vozidlem, a to včetně brzd, řazení, zatáčení, … Demonstrativní ukázky převzetí plné kontroly na vozidly jsou odstrašující. Naštěstí se na zmíněných videích [55–57] jednalo pouze o předem domluvené hackerské útoky, které měly jen poukázat na bezpečnostní hrozby. Hackeři ale také mohou zkoumat internetovou síť v určité oblasti a za určitých okolností mohou určit, které IP adresy zřejmě patří k vozidlům pohybujícím se na vymezeném území. Když budou vědět, jak se „nabourat“ do operačního systému některých značek aut, není pro ně potom tak těžké dostat se k řízení třeba i několika tisíc aut současně, a to třeba jen s pomocí jednoho počítače připojeného k internetu. Pokud by všem vozidlům, jejichž řízení by měli pod kontrolou, dali například v určitý okamžik příkaz prudce zatočit a zabrzdit, zatočit a přidat plyn apod., vyvolali by na silnicích doslova masakry. Na dálnicích by díky větší rychlosti vozidel byla situace vážnější. Výsledkem stisknutí „jediného“ tlačítka by během několika sekund mohly být tisíce mrtvých a raněných osob a v některých případech by tyto počty mohly dosahovat mnohem vyšších hodnot. Takový teroristický útok by u lidí vyvolal ohromné obavy a došlo by k dočasnému omezení zásobování, krátkodobému snížení tržeb většiny podnikatelů, zkrátka by hospodářství mohl přivodit ztráty v rozsahu až několika miliard, nebo dokonce desítek miliard korun. Lidské ztráty by samozřejmě byly nedocenitelné. Nejhorší by bylo, že by se takový útok mohl opakovat a je jedno, jestli by za ním stál kupříkladu nějaký osamocený hacker či nějaká zpravodajská služba libovolné země světa.

Auta napojená na internet mohou být ideálním pomocníkem pro vydírání, likvidaci „nepohodlných“ lidí (někteří novináři, politici, …), poškození hospodářství, odstranění vlády, která nechce plnit něčí příkazy, apod. S trochou nadsázky lze říct, že stisknutím tlačítka se dá ochromit celá ekonomika, a to aniž by bylo nutné proniknout do počítačů elektráren, vodáren a jiných klíčových společností.

Není rozumné spoléhat se na to, že výrobci aut dokážou zabezpečit počítače ve svých vozidlech proti hackerům. Výrobci operačních systémů určených pro běžné počítače i servery se snaží ochránit své systémy před útoky hackerů, ale zatím se jim nepodařilo vytvořit takový program, který by před hackery poskytoval 100% ochranu. I kdyby například jedna automobilka nějakým zázrakem dokázala naprogramovat takový operační systém, který by byl plně bezpečný, byl by to jen částečný úspěch, protože auta od ostatních automobilek by stále představovala bezpečnostní hrozbu. Navíc při aktualizacích se občas stává, že se vytvoří nové bezpečnostní „díry“.

O rizicích spojených s možnými hackerskými útoky na novější typy vozidel, která dokážou komunikovat s jinými auty, aktualizovat svůj systém prostřednictvím bezdrátových sítí apod., se v českém vydání časopisu Scientific American zmiňuje profesor Vladimír Mařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze. Prof.  Mařík říká: „Naším cílem je především to, aby autonomní vozidla jezdila autonomně a nebyla řízena přes internet. Hacker pak takové auto hůře napadne, protože si vystačí samo.“ Dále zastává názor, že k výraznému zvýšení bezpečnosti vozidel by přispěla aktualizace operačního systému přes kabel v servisu místo přes internet, a upozorňuje na skutečnost, že jakákoli komunikace s autem zvenčí může být napadnutelná hackery. [58]

Někteří lidé si mohou myslet, že pokud by jezdili zejména ve starších vozidlech, která by neměla řízení ani částečně ovládané počítačem, že by byli v bezpečí. Především u novinářů, kteří odkrývají nejrůznější podvody, trestné činy apod., nebo „nepohodlných“ politiků by stačilo k jejich likvidaci použít například jakékoli protijedoucí vozidlo, které by šlo na dálku ovládat, a bylo by zcela jedno, v jakém vozidle by jeli. Podobný osud by je mohl potkat i za situace, kdyby šli po chodníku či by se pohybovali na jiných místech hlavně poblíž silnice. V těchto případech by nemuselo být možné jednoznačně prokázat, že se jednalo o úmyslný trestný čin.

Návrh řešení k ochraně občanů před automatickým řízením automobilů

Pokrok v oblasti automobilového průmyslu je dobré podporovat, protože počítače dokážou stále přesněji a rychleji vyhodnocovat různé kritické situace a reagovat na ně, ale je nutné zajistit, aby byl v souladu se zájmy lidí. Aby byla výše zmíněná vozidla bezpečná, je zapotřebí zabránit jejich „napadení“ prostřednictvím jakékoli bezdrátové sítě, tzn. že musí mít trvale odpojenou řídicí jednotku od všech bezdrátových sítí. Její aktualizace musí být prováděná pouze kabelovým připojením v servisu. Některé automobilky si uvědomují riziko plynoucí z trvalého připojení k internetu, a proto softwarově připojují řídicí jednotku k internetu pouze za účelem aktualizace. Toto řešení také není zcela bezpečné, protože pokud se do řídicí jednotky dostane vhodně naprogramovaný počítačový virus, může zajistit připojení k internetu v libovolnou dobu.

Pro bezpečný provoz těchto vozidel je zapotřebí nahrát potřebné mapy na vnitřní datové úložiště řídicí jednotky, aby nemusela být navigace připojená ani k síti GPS, GLONASS atd. Svoji polohu si vozidlo dokáže snadno zjistit například jen z rychlosti, času a kamerového záznamu. Mapy ve vnitřní paměti řídicí jednotky by se musely opět aktualizovat přes kabelové připojení. V současné době již není problém vložit do paměti jednotky případně podrobnou mapu celé Evropy. Sice by se jednalo o snížení určitého pohodlí uživatelů, protože vozidlo by nemělo přístup k informacím o dopravních zácpách, nehodách a podobně, a tedy by si samo nemohlo nastavit vhodné objízdné trasy, ale z hlediska bezpečnosti by to bylo jediné řešení. Pokud by posádka vozidla chtěla být informovaná o dopravních zácpách atd., a z toho důvodu by chtěla mít možnost ovlivnit trasu, musela by mít externí navigaci připojenou k internetu.

Nechat jezdit nezabezpečená auta po silnicích může být mnohem větší problém, než prodávat zbraně ve volném prodeji osobám starším 18 let, tj. v tomto případě osobám bez zbrojního průkazu. Nezabezpečená vozidla představují odjištěnou zbraň, a mohou být hrozbou i pro svého majitele. Majitelům nezabezpečených vozidel by se určitě nelíbilo, kdyby byli trestně odpovědní za případné ohrožování, zranění nebo zabití jedné či několika osob svým vozidlem v případě hackerského útoku. Zatímco na střelnou zbraň se musí dělat zkoušky, na tato vozidla se žádná omezení nevztahují (kromě platného řidičského průkazu), i když dokážou udělat mnohem větší problémy než nějaký osamělý střelec, byť třeba s legálně drženou zbraní.

Podrobnější informace o navrhovaném řešení v rámci ochrany občanů jsou v dopise zaslaném na Úřad vlády České republiky, který je možné stáhnout v kapitole EET a kontrolní hlášení – hrozba, nebo přínos?.

Doporučení

Je dobré se zbavit Facebooku a podobných sociálních sítí. Díky nim se velmi jednoduše vytvoří psychologický profil každého uživatele a tyto sítě se dají zneužít ke krádežím, vydírání apod. Lepší je setkat se osobně s přáteli, než zbytečně ztrácet čas s pseudopřáteli.

Elektronickou poštu je dobré stahovat do počítače a nenechávat ji na serveru. Rozhodně není na škodu, pokud se pro stahování pošty bude používat poštovní program od jiné firmy než od Microsoftu. Jednoduchý, přehledný, spolehlivý a plně dostačující je například poštovní program OE Classic [59]. Dá se dobře zálohovat, má kvalitní poradenskou linku a případná obnova dat je pod kontrolou. I když je pohodlné při práci s elektronickou poštou používat seznam kontaktů, stojí za zvážení se mu vyhnout, i když někdy ani toto opatření nepomůže. Seznamy s kontakty se často stávají obětí především některých počítačových červů.

Používání datových úložišť na serverech přináší rizika v podobě možného zneužití dat, vydírání atd. a vůbec přitom nemusí záležet na tom, jak silné heslo se používá pro přístup.

Kdo má děti, měl by si dávat větší pozor při nákupu hraček, které mají možnost připojení k internetu. Některé z nich se chovají spíše jako sledovací nástroje. [60]

V této době je rozumné za sebou zanechávat co možná nejméně elektronických stop…


Použité zdroje

  1. HERN, Alex. Windows 10 will be 'the last version of Windows' [online]. 11. 5. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/technology/2015/may/11/windows-10-last-version-microsoft.
  2. HRUSKA, Joel. Microsoft finally admits that its malware-style Get Windows 10 upgrade campaign went too far [online]. 23. 12. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.extremetech.com/computing/241587-microsoft-finally-admits-malware-style-get-windows-10-upgrade-campaign-went-far.
  3. WILLIAMS, Wayne. Microsoft facing more lawsuits over forced Windows 10 upgrades [online]. Srpen 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://betanews.com/2016/07/28/microsoft-facing-more-lawsuits-over-forced-windows-10-upgrades/.
  4. SIEGAL, Jacob. Microsoft was just ordered to stop Windows 10 from spying on users [online]. 22. 7. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://bgr.com/2016/07/22/microsoft-windows-10-data-collection-france/.
  5. Windows 10 spies on your every move: here’s why and how to stop it [online]. 2. 9. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://blog.emsisoft.com/2015/09/02/the-truth-about-windows-10-spying-on-almost-everything-you-do/.
  6. 21st Century Wire. NSA Partner in Crime? Microsoft Admits Windows 10 Auto-Spying Can’t Be Disabled [online]. 4. 11. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://21stcenturywire.com/2015/11/04/nsa-partner-in-crime-microsoft-admits-windows-10-auto-spying-cant-be-disabled/.
  7. KHANDELWAL, Swati. Windows 10 Sends Your Data 5500 Times Every Day Even After Tweaking Privacy Settings [online]. 10. 2. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://thehackernews.com/2016/02/microsoft-windows10-privacy.html.
  8. PATRIZIO, Andy. Windows 10 update didn't remove spying utility, Microsoft just renamed it [online]. 1. 12. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.networkworld.com/article/3010268/microsoft-subnet/microsoft-windows-10-update-privacy-spying.html.
  9. PRAKASH, Abhishek. Russian Government Indicates Switching To Linux [online]. Poslední úpravy 14. 9. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://itsfoss.com/russia-switching-to-linux/.
  10. HEATH, Nick. Windows 10: Microsoft faces Russian probe over claim it pushes Windows Defender on users [online]. 14. 11. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.techrepublic.com/article/windows-10-microsoft-faces-russian-probe-over-claim-it-pushes-windows-defender-on-users/.
  11. SI, Ma. New Windows 10 courts govt deals [online]. Poslední úpravy 21. 3. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.chinadaily.com.cn/business/tech/2017-03/21/content_28621478.htm.
  12. Sputnik. Windows 10 Devices Continue to 'Collect Everything You Do, Say and Write' [online]. 21. 2. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://sputniknews.com/science/201702211050916456-windows-10-privacy-breach/.
  13. The Document Foundation. LibreOffice [počítačový program]. 2010– [cit. 4. 5. 2017]. Balík kancelářských programů. Program je zdarma. Stažení dostupné z: http://www.libreoffice.org/download/download/.
  14. Apache Software Foundation. Apache OpenOffice [počítačový program]. 2012– [cit. 4. 5. 2017]. Balík kancelářských programů. Program je zdarma. Stažení dostupné z: https://www.openoffice.org/download/index.html.
  15. Wine [počítačový program]. 1993– [cit. 4. 5. 2017]. Umožňuje spouštět programy pro Microsoft Windows převážně pod unixovými operačními systémy. Program je zdarma. Stažení dostupné z: https://www.winehq.org/download.
  16. CodeWeavers. CrossOver Linux [počítačový program]. 1996– [cit. 4. 5. 2017]. Umožňuje spouštět programy pro Microsoft Windows pod Linuxem. Placený program. Stažení dostupné z: https://www.codeweavers.com/products/crossover-linux.
  17. VERMA, Adarsh. Which Is The Best Linux Distro For Beginners? — 2017 Edition [online]. 18. 2. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://fossbytes.com/best-linux-distro-beginners/.
  18. CCB. Jaký si vybrat. LinuxEXPRES [online]. [cit. 4. 5. 2017]. ISSN 1801-3996. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/jaky-linux-si-vybrat.
  19. ReactOS Foundation. ReactOS [počítačový program]. 1996– [cit. 4. 5. 2017]. Operační systém, který má za cíl kompatibilitu s programy a ovladači pro Microsoft Windows. Program je zdarma. Stažení dostupné z: https://www.reactos.org/download.
  20. LEARY, Judy. The Biggest Data Breaches in 2016 [online]. 16. 12. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.identityforce.com/blog/2016-data-breaches.
  21. List of data breaches [online]. 31. 1. 2016 22.16, poslední úpravy 16. 3. 2017 0.44 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_data_breaches.
  22. QUICK, Miriam; HOLLOWOOD, Ella; MILES, Christian; HAMPSON, Dan. World's Biggest Data Breaches: selected losses greater than 30,000 records [online]. Poslední úpravy 25. 4. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.informationisbeautiful.net/visualizations/worlds-biggest-data-breaches-hacks/.
  23. WHITTAKER, Zack. These were the biggest hacks, leaks and data breaches of 2016 [online]. 15. 11. 2016 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.zdnet.com/pictures/biggest-hacks-security-data-breaches-2016/.
  24. Identity Theft Resource Center. Data Breaches [online]. [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.idtheftcenter.org/data-breaches.html.
  25. KIRK, Jeremy. Kaspersky: Banks, Governments, Telcos Hit by Fileless Malware: same attack techniques used to command ATMs to dispense cash [online]. 9. 2. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.databreachtoday.com/kaspersky-banks-governments-telcos-hit-by-fileless-malware-a-9678.
  26. LORD, Nate. The History of Data Breaches [online]. Poslední úpravy 27. 1. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://digitalguardian.com/blog/history-data-breaches.
  27. GREENWALD, Glenn. Glenn Greenwald: how the NSA tampers with US-made internet routers [online]. 12. 5. 2014 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/books/2014/may/12/glenn-greenwald-nsa-tampers-us-internet-routers-snowden.
  28. ZETTER, Kim. Stealing Data From Computers Using Heat [online]. 23. 3. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.wired.com/2015/03/stealing-data-computers-using-heat/.
  29. SANGER, David E. – SHANKER, Thom. N.S.A. Devises Radio Pathway Into Computers [online]. 14. 1. 2014 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2014/01/15/us/nsa-effort-pries-open-computers-not-connected-to-internet.html?hp&_r=0.
  30. HUSSAIN, Farzan. 8 Technologies That Can Hack Into Your Offline Computer and Phone [online]. 14. 7. 2015 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.hackread.com/hacking-offline-computer-and-phone/.
  31. RT. Israeli malware can hack isolated computers by forcing their LED indicators to blink [online]. 23. 2. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.rt.com/news/378353-malware-led-blinking-stealing/.
  32. Passware. Passware Kit Forensic 2017 v2 [online]. 2017 [cit. 4. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.passware.com/kit-forensic/filetypes/.
  33. ElcomSoft. ElcomSoft Password Recovery Bundle [online]. 2017 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.elcomsoft.com/eprb.html.
  34. Microsoft. Vkládání znaků a symbolů ASCII nebo Unicode založených na latince [online]. [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://support.office.com/cs-cz/article/Vkládání-znaků-a-symbolů-ASCII-nebo-Unicode-založených-na-latince-d13f58d3-7bcb-44a7-a4d5-972ee12e50e0.
  35. Microsoft. Insert ASCII or Unicode Latin-based symbols and characters [online]. [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://support.office.com/en-us/article/Insert-ASCII-or-Unicode-Latin-based-symbols-and-characters-d13f58d3-7bcb-44a7-a4d5-972ee12e50e0?ui=en-US&rs=en-US&ad=US.
  36. HRNČIARIK, Karel. Antivirus [online]. Poslední úpravy 19. 4. 2015 17.11 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://wiki.ubuntu.cz/antivirus.
  37. HOFFMAN, Chris. Why You Don’t Need an Antivirus On Linux (Usually) [online]. 29. 1. 2013 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.howtogeek.com/135392/htg-explains-why-you-dont-need-an-antivirus-on-linux-and-when-you-do/.
  38. SHIPLEY Renee. The Best Anti-Keylogger Software of 2017 [online]. Poslední úpravy 26. 9. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.toptenreviews.com/software/privacy/best-anti-keylogger-software/.
  39. DURDEN, Tyler. Moscow-Based Security Firm Reveals What May Be the Biggest NSA “Backdoor Exploit” Ever [online]. 17. 2. 2015 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.zerohedge.com/news/2015-02-16/moscow-based-security-firm-reveals-what-may-be-biggest-nsa-backdoor-exploit-ever.
  40. DURDEN, Tyler. The Complete Guide To How The NSA Hacked Everything [online]. 31. 12. 2013 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.zerohedge.com/news/2013-12-31/complete-guide-how-nsa-hacked-everything.
  41. RT. NSA embedded surveillance tools within exported US computer hardware [online]. 12. 5. 2014 20.15, poslední úpravy 12. 5. 2014 23.36 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.rt.com/usa/158484-nsa-tools-exported-computer-hardware/.
  42. KUMAR, Ajay. Best Alternatives to Tor: 12 Programs to Use Since NSA, Hackers Compromised Tor Project [online]. 14. 8. 2014 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.idigitaltimes.com/best-alternatives-tor-12-programs-use-nsa-hackers-compromised-tor-project-376976.
  43. Private Internet Access. Tor vs VPN vs Proxy [online]. [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.privateinternetaccess.com/pages/tor-vpn-proxy.
  44. Golden Frog. I Am Anonymous When I Use a VPN – 10 Myths Debunked [online]. 28. 7. 2015 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://www.goldenfrog.com/blog/myths-about-vpn-logging-and-anonymity.
  45. Natural Intelligence. VPN Services – Expert Reviews [online]. [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.top10bestvpn.com/reviews.
  46. The Best VPN Services of 2016 [online]. 4. 12. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://anonhq.com/the-best-vpn-services-of-2016/.
  47. PEARCE, Natasha. Keeping web browsing private from your ISP is as easy as VPN [online]. 8. 4. 2017 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://blog.avast.com/keeping-web-browsing-private-from-isp-easy-as-vpn.
  48. Kaspersky Lab. What is Kaspersky Secure Connection [online]. 26. 7. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://support.kaspersky.com/12726.
  49. Dobývání znalostí z databází [online]. 13. 5. 2014 11.11, poslední úpravy 20. 11. 2016 1.41 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dobývání_znalostí_z_databází.
  50. BLINKA, Hynek. Malware Is Still Spying On You Even When Your Mobile Is Off [online]. 18. 2. 2015 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://now.avg.com/malware-is-still-spying-on-you-after-your-mobile-is-off/.
  51. Sputnik. Researchers: Hackers May Steal Fingerprints Off Selfies [online]. 13. 1. 2017 0.31, poslední úpravy 13. 1. 2017 8.57 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://sputniknews.com/science/201701131049542843-fingerprint-biometric-selfie-identity-theft/.
  52. Sputnik. iSpy: iPhones Secretly Store Call History on Apple’s Servers [online]. 19. 11. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://sputniknews.com/science/201611191047616550-apple-smartphone-call-history/.
  53. Sailfish OS. Powering independent mobile solutions: local mobile ecosystem for the Russian market [online]. [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://sailfishos.org/partners/.
  54. LOMAS, Natasha. Jolla’s Sailfish OS now certified as Russian government’s first ‘Android alternative’ [online]. 29. 11. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: https://techcrunch.com/2016/11/29/jollas-sailfish-os-now-certified-as-russias-first-android-alternative/.
  55. DURDEN, Tyler. Caught On Tape: Hackers Take Control Of a Moving Tesla From Miles Away [online]. 27. 9. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.zerohedge.com/news/2016-09-27/caught-tape-hackers-take-control-moving-tesla-model-s-miles-away.
  56. SAMSON, Kevin. Hackers Expose New Method For Disabling Vehicles [online]. 12. 8. 2015 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.activistpost.com/2015/08/hackers-expose-new-method-for-disabling-vehicles.html.
  57. DURDEN, Tyler. 470,000 Vehicles At Risk After Hackers "Take Control & Crash" Jeep Cherokee From a Sofa 10 Miles Away [online]. 21. 7. 2015 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.zerohedge.com/news/2015-07-21/470000-vehicles-risk-after-hackers-take-control-crash-jeep-cherokee-sofa-10-miles-aw.
  58. MAŘÍK, Vladimír – BOUZEK, Bohumil. Očekávejme velké změny. Scientific American České vydání. Duben 2017, s. 30–31. ISSN 1213-7723.
  59. TESIĆ, Zvonko. OE Classic [počítačový program]. 2010– [cit. 5. 5. 2017]. Poštovní program. Program je jak v nbsp;placené verzi, tak i nbsp;ve verzi zdarma. Stažení dostupné z: http://www.oeclassic.com/download.
  60. UNRUH, Bob. THESE 2 TOYS ARE SPYING ON YOUR KIDS: playthings record, collect private conversations of young children [online]. 6. 12. 2016 [cit. 5. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.wnd.com/2016/12/these-2-toys-are-spying-on-your-kids/.


EET a kontrolní hlášení – hrozba, nebo přínos?

(17. února 2017; aktualizace 5. května 2017)

Elektronická evidence tržeb (EET) má podle Ministerstva financí narovnat tržní prostředí, omezit šedou ekonomiku, a tím přinést do státního rozpočtu až 18 miliard korun. Tato částka byla občanům České republiky předkládána v reklamě na EET, která stála daňové poplatníky necelých 30 000 000 Kč. V prosinci 2016 jsme napsali na Ministerstvo financí, aby nám odpovědělo na několik dotazů ohledně elektronické evidence tržeb. Chtěli jsme zaslat studii, na jejímž základě se Ministerstvo financí rozhodovalo o výhodnosti a výnosnosti EET, dále jsme chtěli zaslat podrobné výpočty, které sloužily jako podklad pro čísla uveřejněná v dané reklamě, jednalo se nám také o celkové náklady na zřízení a provoz EET, …

V lednu 2017 přišla poštou odpověď. V obálce bylo CD se třemi studiemi, podle kterých se Ministerstvo financí rozhodovalo o výhodnosti a výnosnosti elektronické evidence tržeb, a jeho vyjádření k naší žádosti. Ministerstvo financí se postavilo k většině našich dotazů zamítavě a u dotazu na reklamu zvolilo vyhýbavou odpověď.

Tyto studie prakticky neumožňují ověření vstupních dat, protože odkazy na použité zdroje buď zcela chybí, nebo jsou uvedeny naprosto nevyhovujícím způsobem.

Na základě našeho šetření ohledně elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení jsme dospěli k názoru, že EET a kontrolní hlášení mohou být pouhou záminkou ke kontrole občanů a firem v České republice.

17. 2. 2017 byl na Úřad vlády České republiky doručen náš dopis, ve kterém upozorňujeme na nebezpečí EET a kontrolního hlášení pro občany a firmy. V dopise se věnujeme i rizikům v podobě možných hackerských útoků na automobily, jejichž řízení rychle směřuje k plné počítačové kontrole. Poukazujeme i na metadata, jejichž sběr se snaží vojenská tajná služba zapracovat do zákona o Vojenském zpravodajství, zřejmě podle vzoru americké NSA. Povolení sběru metadat by vojenskému zpravodajství umožnilo sledovat prakticky všechny občany České republiky. Protože jsou v rámci NATO a v síti jeho spojenců různé smlouvy o vzájemné výměně dat, lze předpokládat, že by data o občanech České republiky mohla proudit do nepovolaných rukou. Tato metadata jsou schopná ohrozit prakticky kohokoli a je nutné si uvědomit, že vláda nemá a nikdy neměla od obyvatel ČR souhlas se sběrem těchto dat a ani žádná politická strana toto neměla ve svém volebním programu.

Považujeme za důležité seznámit občany s tímto dopisem, protože se týká jejich bezpečnosti. Proto jej v plném rozsahu, včetně příloh, nabízíme ke stažení.

Dopis

Dopis věnující se ohrožení bezpečnosti občanů, který byl doručen na Úřad vlády České republiky 17. 2. 2017.

Přílohy

1. Dopis týkající se EET, který byl odeslán na Ministerstvo financí 14. 12. 2016.
2. Dílčí odpověď Ministerstva financí k dopisu v příloze č. 1.
3. Rozhodnutí Ministerstva financí k dopisu v příloze č. 1.
4. Dopis týkající se návrhu mýta, který byl odeslán na Úřad vlády České republiky 24. 7. 2016.
5. Chybějící název datové schránky u kontaktních informací BIS.
6. Stav projednávání novely zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství.


Aktualizace (5. května 2017)

Z březnové odpovědi Úřadu vlády České republiky vyplývá, že současnou vládu očividně moc nezajímá ochrana občanů a firem. Ekonomické zájmy jsou pro stát důležitější než bezpečnost občanů. Vláda také nemá žádnou studii o možné teroristické hrozbě velkého rozsahu plynoucí z novějších typů vozidel. Je s podivem, že Bezpečnostní informační služba (BIS), jejímž úkolem by měla být ochrana obyvatel České republiky proti teroristickým hrozbám, nevypracovala žádnou studii ohledně těchto rizik. Buď je to díky neschopnosti, nebo nezájmu či politickému tlaku. Obyvatelé této země by se měli spoléhat především sami na sebe, a ne na pomoc státu, který není schopný řešit ani tyto problémy, které se týkají a budou týkat všech.

Odpověď Úřadu vlády České republiky.





Stručně jsme si přiblížili alespoň některé události ve světě. Podobně bychom mohli mluvit o válce v Jugoslávii (1999), válce v Gruzii (2008), americké protiraketové obraně v Evropě, operaci Ajax, operaci Mongoose, Tonkinském incidentu a následném vstupu Spojených států amerických do války ve Vietnamu atd. K válce v Jugoslávii každému doporučujeme zhlédnout „nežádoucí“ dokumentární film nazvaný Uloupené Kosovo. Byly a stále jsou velké problémy s jeho vysíláním – viz například článek Český boj za Uloupené Kosovo. Tento film řekne více než kdejaký text…

Ukázali jsme si, že existuje velký rozdíl mezi oficiálními a neoficiálními informacemi. Neoficiální zdroje informací nejsou podrobeny cenzuře. Když se nad výše uvedenými informacemi alespoň na deset minut zamyslíme a pochopíme je, tím lépe pro nás. Můžeme si tak ušetřit mnohé problémy. Pokud tyto informace teď nepochopíme, pochopíme je zcela jistě později. Je vhodné poukázat na to, že samotné pochopení výše popsaných skutečností je pouze polovina úspěchu. Jestliže tyto informace nedokážeme prakticky využít, potom to jsou pro nás pouze „mrtvé“ informace.

Nehledejme složitosti tam, kde nejsou. Používejme častěji „selský“ rozum a dávejme si události do souvislostí. Sledování nepodstatných informací nás nikam neposune. Je to pouze plýtvání časem a energií. Je lepší jednou za tři dny věnovat pět minut času sledování a vyhodnocování podstatných informací, než každý den hodinu řešit „omáčku“. Nepodstatné informace nijak nepomohou ani nám a ani našim blízkým.TOPlist